Stojím na schodech života,
a sama sebe se ptám,
kolik jich před sebou ještě mám,
a bude tam nahoře to vytoužení nebe?
Když tady někdy prožívám peklo,
a pěkně to zebe?
A pak se probudím a říkám si,
vždyť to byl jen sen...
A vyjdu si s radostí do přírody ven,
tady, když pohladím strom nebo květ,
je to jako když pohladím samet,
radost mám hned.
A teď, když se naladím,
na ten poslední života schod,
Bůh říká mi, přijď ke mně, až
ti to přijde vhod.