Ptát se, zda máme rádi vánoční cukroví, je myslím „nošením dříví do lesa“. Nemůžeme se dočkat, až vůně vanilky provoní celý byt a na skříních se objeví staré známé krabičky. Vánoční cukroví, nezbytná součást sváteční tabule, řeklo by se maličkost, ale zážitky z jeho přípravy má většina z nás spojené s vánocemi už od malička!
Hospodyně v předstihu míchají v mísách všelijaká těsta rozličných barev, aby se v chladnu nechala odležet a potom pomocí válečku na nudle a různých formiček či vykrajovátek z nich vznikl polotovar budoucí pochoutky vánočního stolu.
Připravené kousky je nutno šoupnout do trouby, i když někdy je možné to považovat za zbytečné, neboť sladké těsto chutná samo o sobě, což znají všichni kluci i holky od šesti do x let, hlídat dobu pečení a potom opět nechat v krabičkách odležet několik dní, než přijde řada na konečné zdobení, mazání marmeládou a slepování, máčení do čokolády a zase slepování aby putovalo zpátky do krabiček a čekalo na štědrý den, kdy bude servírováno na vánoční stůl.
A právě v tomto okamžiku začíná pro každou hospodyňku dilema. Schovat či neschovat napečené cukrovíčko mimo dosah dětí i dospělých, anebo je nechat dostupné nejméně týden před svátky? Odpověď na tuto otázku bude závislá na množství napečeného cukroví, případně zkušenostech z let minulých. Dokáže-li zbytek rodiny udržet své chutě na uzdě a nevezme-li krabice „útokem“, lze nad občasným uždibováním přimhouřit oči. V opačném případě je lepší cukroví někam zamknout a klíč schovat anebo přemístit cukroví k sousedům, i když s tím rizikem, že místo vlastní rodiny uždibuje rodina sousedova!
Když všechno dopadne dobře, překvapení se sice nekoná, neboť předem otestované jednotlivé kousky mizí z mísy podle chutnosti, ale je dostatek cukroví, jak na stole vánočním a zbude i pro případné návštěvy a na silvestra, tak případně na uložení do mrazáku na pozdější použití.
Ale co si budeme povídat. Vánoční cukroví chutná nejvíc před vánocemi!
