Rekviem za stromy

Až do dnešního poledne se pod okny červenala,
teď život svůj dokonala pilou.
Zjara těšila nás barvou bílou,
když s milým jsem se v máji pod ní objímala.

Vysokým kmenem, lístky zelenými v ní kolovala míza.
Dnes život svůj na sídlišti dokonala bříza.
A čímpak se provinila?
Na obtíž tu lidem byla,
přestože ji kdysi dávno lidská ruka zasadila...
Sbohem, břízo milá,
mě tvá kůra černobílá
vždycky potěšila ...

Zhasla tiše jako svíce
mezi domy borovice.
Mrazu, vichrům odolala,
teď ji lidská ruka sťala.
Už ji nespatříme více.