Mám moc ráda příchod jara, mám radost z prvních rozkvetlých petrklíčů na procházce k lesu, mávám na shledanou posledním zbytkům sněhu ve stinném zákoutí a těším se z prvních hřejivých slunečních paprsků. Dívám se na stále ještě zasněžené vrcholy Alp a těším se na to, až se zazelenají, protože vím, že to už mohu začít řádit na zahrádce a zimomřivé sazeničky mi už nezmrznou.
Už méně se těším na Velikonoce. Nikdy jsem neměla ráda koledníky a šmigrust. Když byli moji synové malí, tak jsem zdobila vajíčka, upekla něco dobrého na stůl a uvařila nějakou dobrotu, zatímco chlapci šli navštívit své sousedky a kamarádky. Bohužel šel šmigrustovat i tatínek a vždy se vracel v nechutně povznesené náladě a já měla po náladě a děti taky. Potom jednou, když se moji chlapci vraceli domů s pytlíčkem vajíček, cukrovinek a pár mincí, přepadli a oloupili je velcí podnapilí puberťáci. Přišli domů s pláčem a víckrát už nikam koledovat nešli. Dnes už mají své rodiny a vnoučci vymrskají maminky a kamarádky z ulice a dost. Raději si udělají výlet někam do přírody.
Babička na zadek tatarem nedostane. Babička už pár let žije v Itálii, kde se nešmigrustuje - zatim. Italové, kteří jsou silně věřící, si zajdou na návštěvu k příbuzným poklábosit, sníst něco dobrého a dost. Jako tradiční pokrm mají kůzle, jenže to seženou asi jen na venkově. Zato v žádné rodině nechybí na svátečním stole colomba, to je vlastně bábovka, ale ve formě holubice. Právě nedávno jsem objevila na facebooku skupinu, která se jmenuje ITALKY.IT. Je to ryze dámská společnost děvčat, která žijí v Itálii jako já. Je nás v partě přes dva tisíce. Dva tisíce virtuálních kamarádek. Maminek, babiček, přítelkyň i milenek. Každý den si povídáme, sdílíme recepty, rady, nápady, pocity. A s nimi mi znovu ožívají Velikonoce, protože jim ty české národní zvyky chybí, a tak si navzájem sdělují, jak si barví vajíčka, co upečou a uvaří dobrého, pochlubí se svoji výzdobou obydlí, novým účesem, narozeným dítětem.
A tak spolu s nimi začínám mít ty české Velikonoce přece jen radši. Jsou mnohem hezčí a veselejsší, než ty italské, jsou tou správnou oslavou příchodu jara. A mám radost, že si českých Velikonoc děvcata váží a dodržují naše národní tradice i daleko od domova a učí alespoň ty své italské rodiny, jak se mají slavit Velikonoce. Vlastně jsou docela fajn.