"Dnes bude k obědu kuře," oznámila jsem rodině. "Já bych si k němu dal bramborovou kaši," přál si manžel. Vnučka zas chtěla rýži s tím, že si zamlouvá prsa. Mě to bylo jedno, stačilo by mi i samotné kuře do zlatova upečené s křupavou kůžičkou. Zapnula jsem troubu, oprané kuře okořenila, přidala máslo, podlila vodou a ohnivzdornou mísu s kuřetem vložila do předehřáté trouby na prostřední mřížku.
Mezitím, co se kuře peklo, dala jsem vařit rýži a brambory. Asi po půlhodince jsem ucítila divnou vůni, kuře přeci voní jinak. Kuchyň se začala zaplňovat šedým kouřem. Něco se pálí, koukám přes sklo trouby, ale kuře to není, to se krásně peče. Rýže je hotová a brambory se taky nepálí. Napadlo mě, že jsem koupila nějaké zasmrádlé kuře, ale to bych přeci zjistila, když jsem ho vyndala z obalu. Bylo krásné čerstvé, chlazené, růžovoučké. Otevřela jsem okno, abych ten smrad vyvětrala a stále špekulovala, co se kde pálí.
Když jsem po hodině pečení a větrání otevřela troubu, abych se koukla, jestli je kuře hotové, hotová jsem byla já. Z otevřené trouby se na mě vyřítil mrak dýmu.Tak a kuře je na uhel, napadlo mě. Ale kdepak, kuře bylo krásně upečené, jen dým se valil ze dna trouby dál. V tu ránu jsem si vzpomněla, že den předtím jsem smažila koblihy a aby se někdo nepopálil dala jsem kastrol s horkým olejem vychladnout na dno trouby pěkně dozadu. No a samozřejmě jsem ho už pak nevyndala. Dýmající kastrol s olejem, který vypadal jako vyjetý olej z auta, jen víc černější, jsem rychle odnesla na dvorek, kde kouřil a prskal, jak do něj pršelo ještě hodně dlouho.Oblíbený kastrol, ten už nikdo neumyje.
Kuře naštěstí bylo dobře při pečení zakryté, takže nenačichlo. Ba naopak! "To kuře se ti dnes ale povedlo, je moc dobré, jaké koření jsi tam dala?" ptala se s plnou pusou vnučka. Jo, holka, takové koření v obchodě neprodávají. Kdyby tak věděla s kým chudák kuře muselo být při pečení zavřené v rozžhavené troubě!
