„Snažím se dělat dětské filmy tak trochu jako ledovec. Z něho je vidět sotva jedna desetina a dalších devět je pod vodou… Ale kdo chce, ten ho vidí celý,“ říkal jednou o své práci scenárista, režisér a výtvarník animovaných filmů Břetislav Pojar. „Je to vždycky šťastná výjimka, když se moje filmy pro děti líbí i dospělým, protože snad jediný Chaplin dokázal zaujmout všemi svými filmy jak obyčejného prostého diváka, tak i festivalové publikum.“
Velká osobnost animovaného filmu
Léta spolupracoval s výtvarníkem Jiřím Trnkou a po něm pak zaslouženě převzal roli prvního muže českého loutkového i animovaného filmu. Prosadil se i v zahraničí, točil například filmy pro OSN a sklízel ceny na prestižních filmových festivalech. Doma se mu o slávu postarali především medvědi, kteří se potkali u Kolína a řekli si: „Pojďte pane, budeme si hrát“.
Břetislav Pojar se narodil v Sušici před devadesáti lety, 7. října 1923. Začínal ve Studiu Bratři v triku, odkud v roce 1946 odešel s Trnkou do vznikajícího Studia loutkových filmů. Režijně debutoval v roce 1951 snímkem Perníková chaloupka. V roce 1960 získal za film Lev a písnička cenu Grand prix na festivalu v Annecy a následovala další ocenění, včetně Zlatého medvěda z festivalu v Berlíně či Zlaté palmy z Cannes.
Technologie sama nepomůže
Největší slávu mu přinesla tvorba pro děti. Vedle medvědího seriálu filmově zpracoval i Trnkovu Zahradu či večerníčky dle Dášenky Karla Čapka. Ze starších filmů vyniká Paraplíčko, domácí i zahraniční ocenění mu přinesla Jabloňová panna. Kromě nejrůznějších druhů animace si Pojar vyzkoušel také hraný a dokumentární film. V 1988 si ho francouzský režisér Jean-Jacques Annaud přizval ke spolupráci na svém filmu Medvědi, k němuž vytvořil animované snové sekvence.
Pojar zemřel v říjnu 2012. Ale i na konci života aktivně sledoval dění ve svém oboru. „Technologie sama o sobě nepomůže, pokud nezapojíte hlavu. Důležité je, co vymyslíte,“ řekl na adresu aktuálních trendů v animaci. Počítačovou animaci rozhodně nezavrhoval, znal její možnosti, jen litoval, že už sám nezvládne „namačkat knoflíky v počítači“.
Medvědi od Kolína i dnes strčí
do kapsy svou novodobou konkurenci
Spolu se scenáristou Ivanem Urbanem a výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem byl režisér Břetislav Pojar jedním z autorů legendárních animovaných příběhů o dvou plyšových medvědech – tedy filmu Potkali se u Kolína a seriálu Pojďte pane, budeme si hrát. Malé i velké diváky si medvědi získali bohatou imaginací, smyslem pro vizuální gag i vtipným doprovodným textem v podání Rudolfa Deyla mladšího, později Františka Filipovského. Tihle medvědi tu budou na věky: jedineční, originální, zábavní, poetičtí, hraví, něžně dojemní, nedostižní... Proměňují se v pytlíky bonbonů, auta, vlaky, závory, zvětšují se, zmenšují... Prostě blbnou. O jejich kvalitách nejlépe svědčí to, že i po půlstoletí hravě obstojí v konkurenci současných animovaných filmů. A většinu z nich strčí do kapsy.
„Vymyslíte nějaký příběh, který je pro určité diváky, a přemýšlíte, jestli je pro děti nebo pro dospělé. A pak se ukáže, že je to třeba naopak. Když jsem udělal medvědy, tak to bylo nejdříve pro osmnáctileté teenagery,“ okomentoval práci na tomhle nesmrtelném díle Břetislav Pojar.
