Koncem listopadu vstoupí do jin nový český film Klauni, který vznikl podle scénáře Petra Jarchovského a námětu Borise Hybnera. Příběh o pozdním znovushledání klaunského tria, spojuje dohromady domácí komediální hvězdy - Oldřicha Kaisera a Jiřího Lábuse s evropskou hereckou elitou - francouzským hercem Didierem Flamandem, vítězkou canneského festivalu Kati Outinen a francouzskou komediální hvězdou Julií Ferrier.
Setkání klaunů po třiceti letech
Oskar, Max a Viktor tvořili kdysi populární skupinu Busters. Pak se však mezi nimi cosi odehrálo a jejich vzájemná zloba se přenesla přes tři desetiletí. Nyní se Oskar vrací z emigrace, aby v rodném městě uzavřel hereckou kariéru. Jaké bude pozdní setkání s přáteli? Dokáží se po třiceti letech potkat? Mluvit spolu? Nebo dokonce hrát?
Nejdůležitější motiv: Láska
Film je nejen příběhem tří neobvyklých lidských osudů, ale také svědectvím o lásce k divadlu a profesi, jejímž smyslem je rozesmávat publikum. Co je podle režiséra tím nejdůležitějším motivem Klaunů?
„Láska. Klauni jsou filmem o lásce. Pokud se ti tři po všech těch letech totiž pořád nedokážou vystát, neznamená to nic jiného, než že jim chybí to, co spolu tvořili. Opakem lásky je lhostejnost, ne nenávist. A všichni tři milují divadlo a mají krásné vztahy,“ prozrazuje režisér Viktor Tauš.
Klaun Oldřich Keiser
„Když to v člověku je a má to štěstí, že se může podělit o své klaunství, třeba na jevišti, tak to je štěstí, tak je to klika. A pokud je to klaunství v něm, i když by nehrál a neživil se tím, tak je to vlastně taky klika. Ten vnitřní klaun je důležitý, s tím se buď narodíte, nebo to nemáte. Když vás stvořitel políbil, tak ho máte, s tím polibkem se narodíte a můžete s ním zacházet,“ říká o téhle nepopsatelné profesi představitel klauna Maxe, Oldřich Kaiser.
Osud Jiřího Lábuse
Tak jako pro filmového Viktora i pro jeho představitele, Jiřího Lábuse, se divadlo stalo osudem. „Už jako děcko jsem byl strašně rád, když jsem někoho mohl rozesmát nebo pobavit, s tím se asi musí člověk narodit. Já byl šťastný, když jsem někde ve společnosti dělal kusy a lidi se tomu smáli, to jsem byl na vrcholu blaha. A to mi vlastně zůstalo. Nevím, jaké jiné povolání bych dělal. Protože já jsem manuálně velmi nezručný člověk. Zní to trochu pateticky, ale divadlo se stalo mým osudem, od šesti let jsem ho chtěl dělat a to se splnilo. Komu se to podaří, že se mu splní dětský sen, takových lidí moc není,“ vyznává se Jiří Lábus.
Specifická práce Didiera Flamanda
Třetího z klaunů – Oskara – vytváří známý francouzský herec a komik Didier Flamand. Jaký je podle něj rozdíl mezi hercem, klaunem, komikem a za co byste se označil sám?
„Abych odpověděl na vaši otázku - jsem herec. Nejsem klaun, to je velmi specifická práce. Už když jsem klauny viděl jako dítě, tak jsem věděl, že to je specifická práce. Je potřeba hodně pracovat s tělem a někdy musíte používat technické věci. Ale není to jednoduché. Je to skutečná práce. Snažím se to použít a pracovat na věcech spojených s mým vlastním klaunstvím, protože jako herec některé techniky klaunů využívám. V očích ostatních je každý z nás někdy klaun. Dokonce i politici. Tak to je,“ říká Didier Flamand.
V dalších rolích filmu Klauni, který se začne v konech hrát 28. listioopadu, uvidíme například Evu Jeníčkovou, Taťjanu Medveckou nebo Ivanu Uhlířovou.
