Láska je uličnice

Pouťové kolo štěstí
a nedočkavý osud,
hrst prapodivných zvěstí
a touha jako dosud,
den žízeň neuhasí,
noc ústa nenasytí,
vítr mi cuchá vlasy
jak temné vlnobití.

Někdo mi z ruky věští
a mám být trpělivá,
zatím jen srdce třeští
a síly nepřibývá,
pocity z výprodeje
a smutek jako věno,
štěstí se na mě směje,
jenže je odloučeno.

Láska je uličnice
a má chuť maškarády,
vrací mě do lavice
a hned mě zkouší pády,
když vášeň dohasíná,
spadne až na dno těla,
mysl se ještě vzpíná,
křídla už doletěla.