Proč ten název Já tě mám ráda?
Vyjdařuje to, že mám ráda život, muziku, nejde o nikoho konkrétního. Téma lásky se více či méně někdy v životě dotkne každého a mně se na něm líbí, že má mnoho podob. O lásce píší textaři rádi a obvykle na toto téma vznikají podařené skladby. Uvědomila jsem si, že vlastně zpívám o lásce už od svých začátků, že mě provází celým životem. Nakonec mi můj kamarád Honza Adam, tajemník Karla Gotta, řekl, že když stále zpívám o lásce, mohla bych na toto téma vydat ucelené album. Když jsem se skladbami o lásce a vztazích začala probírat, bylo jich tolik, že nakonec vzniklo dvoualbum.
Vzpomínáte ráda? Jaké bylo to prohrabování se životem, tím vším, co jste nazpívala?
Já nejsem typ, který se rád hrabe ve vzpomínkách. Nejsem typ sběratel. Neprobírám se starými fotkami, cédéčky, dokonce jsem se zbavila i výstřižků z novin a časopisů ve kterých o mně něco vyšlo. Stejně se v poslední době noviny a časopisy zajímají spíše o to, co se člověku nepovedlo, s kým se rozešel, než o jeho práci. Tak nač takové články schovávat, nač si jich vůbec všímat. Ale vybírání skladeb, přemýšlení, která je kvalitní, která může lidem něco dát, to je něco jiného. To je krásná práce.
Často se o vás v poslední době psalo, že žijete sama. Donedávna jste se starala o svou maminku, teď už ji nemáte... Jste typ, který umí být sám?
Ano. Časem jsem zjistila, že samotu potřebuju. Samozřejmě, že období, kdy jsem byla zamilovaná a žila s partnery, byla krásná. Ale myslím, že k životu patří i období samoty. Doba, kdy odešla moje maminka, byla velmi těžká, ale nejde to brát jinak, než jako přirozený běh života.
Je na samotě něco hezké, příjemné?
Můžu si jen tak sedět, třídit si vlastní myšlenky a nemusím nikomu vysvětlovat, proč nemluvím. Můžu jít sama na procházku. Můžu jít svým tempem. Nemusím nikoho dohánět, na nikoho čekat. Já mám ráda, když život plyne podle mého rytmu. Když mám chuť, prostě si zapálím svíčku, udělám si něco dobrého k jídlu a jen tak sedím a koukám třeba na rybníky, na nebe. A je mi dobře, čistím si tak hlavu od špatných myšlenek.
Myslíte, že to, jak je člověk vnitřně vyrovnaný, souvisí i s tím, jak vypadá, jak probíhá jeho stárnutí? Protože v té souvislosti se vás lidé často ptají, co pro sebe děláte, že?
Já mám štěstí, že jsem mnohé zdědila po mamince. A ta měla až do pozdního věku minimum vrásek. Jinak to s péčí o sebe nepřeháním, mám ráda přírodní kosmetiku a co se mně nejvíce osvědčilo, to je spánek. Když se dobře vyspím, připadám si mladší, silnější, spokojenější. Snažím se spát minimálně sedm hodin denně, když to jde, chodím do postele před půlnocí. Spolu s procházkami to je ta nejlepší metoda, jak se udržet v kondici.
Jitka Zelenková se narodila v roce 1950 v brněnské hudební rodině, táta byl dirigent, máma zpěvačka. Vyhrála celostátní soutěž Talent 67 a pak už se rozjela její kariéra. Už před maturitou hostovala v divadlech Apollo a Rokoko, dostala roli ve filmu Bylo čtvrt a bude půl. Od roku 1973 vystupovala ve skupině Ladislava Štaidla po boku Karla Gotta, o sedm let později vydala své první album Zázemí a prosadila se jako sólová zpěvačka.
