V Praze byl dlouhá staletí pouze jeden most přes Vltavu – Karlův most. Další přemostění řeky nastalo až v roce 1841, kdy byl otevřen předchůdce nynějšího mostu Legií. O devět let později následoval železniční Negrelliho viadukt a pak v letech 1868 a 1869 dva visuté řetězové mosty, předchůdci nynějšího Štefánikova mostu (most císaře Františka Josefa I.) a Mánesova mostu (Rudolfova lávka).
V současnosti je v metropoli 19 mostů přes Vltavu a řada dalších lávek a mostků. Rudolfovu lávku pro pěší mezi Rudolfinem a Klárovem nahradil přesně před 100 lety, 11. března 1914, Mánesův most, po kterém již téměř 100 let jezdí i tramvaje.
Přívoz nahradila lávka
V místech dnešního Mánesova mostu býval dlouhá staletí přívoz, v první polovině 19. století zde chtěl tesař Michal Ránek postavit dřevěný most, jehož model uchovává ve svých sbírkách České vysoké učení technické.
V letech 1866-1868 pak navrhl architekt Karel Veselý a František Schön lávku, která nesla jméno korunního prince Rudolfa. Tento visutý řetězový most pro pěší (nazývaný též železná či řetězová lávka) byl zprovozněn 28. listopadu 1869. Byl dlouhý 192 metrů, měl jediný litinový pylon o výšce 17,5 metru a jeho mostovka byla široká 3,35 metru.
Protože lávka nebyla uzpůsobena pro rozmáhající se automobilovou dopravu, čekalo se, že se zde brzy postaví nový most. O něm se začalo psát již začátkem 20. století, přesto Rudolfova lávka stála na svém místě bez větších oprav přes 44 let. Teprve v březnu 1914 ji nahradil kamenný most arcivévody Františka Ferdinanda d’Este, který nese od roku 1920 název Mánesův most (v březnu 1914 zde chvíli stály vedle sebe oba mosty).
Mánes i pro tramvaje
Silniční a tramvajový Mánesův most, desátý přes Vltavu po proudu řeky v Praze, je 186 metrů dlouhý a 16 metrů široký. Projektovali jej inženýři František Mencl, Alois Nový a architekt Mečislav Petrů. Proti projektům počítajícím s ocelovou konstrukcí prosadili návrh s klenbovým zdivem z betonu, přičemž průčelí a římsy kleneb byly provedeny pouze z kamenných kvádrů. Betonáž mostu o čtyřech klenbách začala v roce 1912, most byl dokončen na jaře 1914 a 15. července 1914 byl zde zahájen i provoz tramvají.
Mostní pilíře Mánesova mostu jsou zdobeny reliéfy sochařů Františka Bílka, Josefa Mařatky a Jana Štursy. Štursovy reliéfy jsou vytvořeny na téma Krásno a umění. Na staroměstské straně mostu jsou dvě fontánky s chrliči, které vytvořil Emanuel Halman, na téže straně řeky stojí socha malíře Josefa Mánesa od Bohumila Kafky z roku 1951.
V 60. letech 20. století byla původní dlažba vozovky a mozaiková dlažba chodníku nahrazena asfaltem. Ten však přinášel různé problémy, a tak byl při velké rekonstrukci v letech 1992-1994 odstraněn.
Rámusák brzy utichne
V současnosti je v Praze 19 mostů přes Vltavu, z toho 12 silničních, čtyři železniční, dva pro pěší a jeden tramvajový. Zatím poslední, devatenáctý pražský most přes Vltavu, Lochkovský most na pražském okruhu R1, byl zprovozněn 20. září 2010, před ním byla dlouho (od července 1984) posledním přesvltavským mostem Trojská lávka pro pěší.
Začátkem loňského října byl ale přerušen provoz na Trojském tramvajovém mostě z roku 1977, přezdívaném "rámusák". Letos se má totiž začít jezdit po novém, sousedním Trojském mostě, kam se vejdou auta, tramvaje, chodci i cyklisté a který měří přes 260 metrů ("rámusák" měřil 250 metrů).
Nový Trojský most bude v Holešovicích navazovat na tunelový komplex Blanka, náklady na jeho stavbu byly původně předpokládány na zhruba půl miliardy korun, nakonec se asi vyšplhají na 1,2 miliardy korun.
