Podle pověsti Václava Hájka z Libočan objevili horké léčivé prameny v lesích zemana Kolostuje pastýři v r. 762, když pasoucí se prasátka spadla do pramenů a opařila se. Jména zemana Kolostuje se dodnes vzpomíná - jsou po něm pojmenovány zámecké Kolostujovy věžičky. Po pravdě však byly zdejší prameny známy mnohem dříve, v Pravřídle byly nalezeny římské a keltské mince a šperky.
Město Teplice děkuje za svůj vznik druhé manželce krále Vratislava I. Juditě, která zde založila v letech 1158-1164 ženský klášter benediktýnek v románském slohu. Zbytky tohoto kláštera jsou patrny v nejstarším křídle teplického zámku. Léčivé vlastnosti vody v té době už byly známy.
Teplice byly až do konce 16. století české, teprve po nešťastné bitvě na Bílé Hoře se začaly výrazně katolizovat a poněmčovat. Jednotlivá panství byla totiž po konfiskaci nekatolíkům prodávána bohatým Němcům nebo dávána od císaře Ferdinanda II. darem. Teplické panství daroval král polnímu maršálkovi Janovi z Aldringenu. Po velkém požáru na konci 18. století se začal velký rozkvět města - stavěly se výstavné budovy ve městě , k zámku bylo přistavěno nové zámecké divadlo, které v nedávné době sloužilo jako oddací síň, byl postaven plesový dům, kde se nyní pořádají konzerty. Podle dobové zvyklosti byla upravena Zámecká zahrada na anglický park s velkou rozlohou zeleně.
V druhé plovině 18. století také vrcholil společenský život na valdštejnském zámku v blízkém Duchcově, kde dožíval druhdy tak dobrodružný život Casanova jako zámecký knohovník a psal zde své známé Paměti. Počátkem 19. století se rozvíjel naplno lázeňský život Teplic - většina lázeňských budov v empírovém slohu vznikla právě tehdy. Teplic se dotkly i napoleonské války, jedna z významných bitev byla svedena u blízkého Chlumce, kde stojí nepřehlédnutelný památník na tuto bitvu a v blízkém lesíku je ukryt hřbitov francouzských, ruských i rakouských vojínů.
V této době rozkvětu se staly Teplice středem společenského života Evropy , svou návštěvou je poctil jak ruský car Alexandr, císařská rodina rakouského císaře Františka Josefa I.- krásná "Sisi", tak i významné osobnosti kulturního světa. Známé je setkání Ludwika van Beethovena s Johanem Goethem v Zámecké zahradě. Beethoven v Teplicích skládal svou 9. symfonii. Pobýval zde i Richard Wagner a další.
Prosperita města vedla bohaté měšťany k tomu, aby si i oni stavěli výstavné domy. Centrem města se stalo Zámecké náměstí s dominantním morovým sloupem od Matyáše Brauna. Současně se však začínal projevovat i průmyslový rozvoj města a jeho okolí, zejména těžba hnědého uhlí a to dokonce na úkor teplických pramenů - r. 1879 musela být lázeňská sezóna předčasně ukončena pro náhlou ztrátu léčebných pramenů vlivem neřízené těžby uhlí. Bylo to sice jen dočasné, ale předznamenalo to průmyslovou revoluci na Teplicku. Těžbou uhlí a stavbou továren město ale také bohatlo. Dokazují to opět nákladné stavby domů
z počátku 20.století. V r. 1924 vyhořelo městské divadlo a prakticky okamžitě se začalo se stvavbou nové budovy. Nové, moderní divadlo bylo otevřeno za tři roky. Vydrželo Tepličanům bez velkých změn až do r.1990, kdybylo zavřeno a přistoupilo se k rozsáhlé rekonstrukci aby se divadlo zaskvělo opět ve své původní kráse.
Poválečná doba nepřála příliš obnově starých krásných budov a tyto značně chátraly, až musely být zbourány a byly necitlivě nahrazeny " panelákovou kulturou". V současné době zbylé stavby prožívají svou renezanci a při procházce městem je můžeme obdivovat. Při této procházce nezapomeňte navštívit zámek, kde je umístěno muzeum se stálou expozicí teplických památek, zvláště keramiky a porcelánu a také zkamenělin, které byly nalezeny při těžbě uhlí. V současné době se uchází o zapsání do UNESCO v blízkém městě Krupka štola sv.Martina, která je zpřístupněna.
Je tady ještě řada zajímavých věcí, které stojí za zhlédnutí, proto neváhejte a přijeďte se do Teplic podívat.
