Na mnoha místech země se ve středu večer rozhoří ohně, které lidé tradičně zapalují na filipojakubskou noc. Jinde se jí říká noc Valpuržina a je spojena s mnoha tradicemi a obyčeji. Hasiči ale upozorňují, že by lidé měli dávat pozor, aby při pálení čarodějnic nevznikl požár.
Oblíbenou oslavu, jejíž základ etnologové vidí v pasteveckých předkřesťanských společnostech, původně doprovázelo množství tradic a obyčejů. Ty se však z povědomí lidí postupně vytrácejí. Málokde už se vidí tradiční vyhazování zapálených košťat nebo "čarodek", smotaných hadrů ovázaných provazem. Snad jen odhánění čarodějnic hlukem zůstalo, byť tak lidé činí nevědomky.
Většina zvyků, které se k "čarodějnicím" váží, se postupně vyvinula z lidových pověr. Přes den se měl například udělat důkladný jarní úklid hospodářství, protože špína a nepořádek byly živnou půdou pro řádění čarodějnic. Tajemnější úkony se prováděly v noci. Na základě etnologického bádání se zjistilo, že součástí prapůvodního pohanského svátku mohla být i sexuální magie spojená s rituálním předáváním plodnosti půdě. Někde tak činily mladé páry, jinde pouze ženy v plodném věku.
S nástupem nové víry bylo potřeba citlivě zasadit starobylé zvyky a rituály do koncepce nového náboženství. Ale i s původně křesťanským svátkem se mohla podle odborníků pojit celá řada rituálů, které s křesťanstvím neměly nic společného.
Je to případ i Valpuržiny noci, jak nazývají noc "pálení čarodějnic" v Německu. Svatá Valpurga byla anglosaská misionářka a abatyše. Přenesení jejích ostatků, jako součást kanonizace, do Eichstattu, se odehrálo 1. května. Odtud tedy Valpuržina noc, noc před svatou Valpurgou. Označení tu vychází z mladší křesťanské tradice, zatímco obsah je původní pohanský.
Hasiči každoročně vyjíždějí při pálení čarodějnic k více požárům než obvykle. V loňském roce, během celého 30. dubna, vyjížděli hasiči k 88 požárům, dlouhodobý denní průměr je 51 požárů. O rok dříve ale bylo požárů za stejnou noc skoro dvakrát tolik. Hasiči upozorňují, že veřejné ohně musejí být nahlášené, lidé musejí dobře vybrat místo ohniště, aby oheň nemohl přihlížejícím ublížit a nesmějí nechat oheň bez dozoru.
