Zazvonil telefon a následně se ozvalo: „Ahoj, co děláš?“ „Vyvařuji padesátikoruny,“ odpověděla jsem po pravdě a po dlouhém trapném tichu se hlas omluvil s tím, že to byl omyl. Asi nějaký blázen, pomyslela jsem si a šla jsem zkontrolovat, zda se chemický pokus zdařil a mince září novotou. Měla jsem s nimi konkrétní záměr, takže „ryzost pokladu“ musela být zjevná.
Po ukončení alchymistického zákroku mně začalo vrtat hlavou, kdo byl ten volající. Volala známá, která se pokoušela navázat několikaletý přerušený kontakt. Okamžitě jsem zavolala zpět, ale neúspěšně. Zřejmě dospěla k názoru, že jsem již senilní, anebo to bylo číslo nějaké psychiatrie. Škoda, mohly jsme si popovídat, vrátit se zpět do školních let. Zklamaná jsem šla vyvařovat druhou várku oběživa.
Před obvyklou procházkou s pejskem jsem ještě stačila pověsit prádlo, kam jsem přihodila veškeré plyšáky svého psího miláčka. Když Čikina uviděla na balkoně viselce, jeden s kolíčkem za ouškem, druhý na ocásku a jiný brutálně za krkem, doslova padla na zadek a s neuvěřitelným úžasem v očích zírala na svoji plyšovou smečku a odmítala se hnout. Zdecimovala jsem jí navíc zvukovou produkcí, když jsempískací hračky mačkala a nutila je plivat zbytkovou vodu, dokud nevyloudily slaboučké zasténání.
Samotné mně z toho bylo smutno, ale pouze do chvíle, než jsem spatřila jak se pod balkónem hromadí děti a ukazují na jednotlivá zvířátka s poznámkami, která z nich mají nebo která z nich chtějí mít. Povzbudilo mě to k nezvyklému muzikálnímu výkonu, ale když gumový pejsek naposledy mňouknul a gumové prasátko „fluslo“ poslední kapku, ustoupila jsem ze scény a vyvlekla nebohou Čikinu z balkónu.
Vše dopadlo dobře. Plyšáci jsou opět v proutěném košíku a Čikina mi je postupně půjčuje.
| Prožili jste nějaké životní faux pas? Co se vám v životě nepovedlo, případně, na jaký omyl či trapas nikdy nezapomenete? Pošlete na téma Můj trapas povídku, příběh nebo glosu. Nejzajímavější příspěvek opět oceníme. |
