Zima byla na ústupu a tak nebylo divu, že poslední zbytky sněhu vylákaly lyžaře do Mikulova. Slunce krásně svítilo, mrzlo docela snesitelně a hlavně bezvětří inspirovalo mého přítele k nedělnímu výletu do hor.
Naprosto nevhodně oblečená na horskou procházku, ostatně u mě žádná výjimka, přešlapovala jsem před domem a vyhlížela auto. V dohodnutou dobu přijela nablýskaná volha, řidič galantně vyskočil otevřít dveře a s úsměvem sledoval můj překvapený pohled na jeho „retro“ pumpky a bundu. Plni nadšení jsme vyrazili. Parkoviště bylo jako obvykle přeplněné, takže nezbylo než dál šlapat pěšky. Před výstupem vylovil z útrob auta podlouhlý vak a já začala podvědomě tušit blížící se trapas.
V cíli nadšenec vysvobodil z pytle lyžičky svého dětství, ještě s vázáním na řemínky, a vesele prohodil: „Užijeme si!“ Z počátku dováděl na dětské sjezdovce sám, povzbuzován přítomnými dětmi, a úplně zapomněl, že jsem přijela také. Zaregistroval mě až ve chvíli, když jsem měla v obličeji barvu sladěnou se světle šedým vlněným kabátkem, a zcela nepřirozený postoj díky dlouhému postávání ve vrstvě sněhu. Přijel, plácnul mě po rameni a pozval na vyjížďku.
„Já se rozjedu a ty naskočíš vzadu na lyže!“ Chytil moje ruce, položil si je kolem pasu a vyrazil. Zpočátku jsem stačila běžet za ním, ale jak nabíral rychlost, bylo mi jasné, že nenaskočím a nebudu mu stačit. Zoufale jsem se držela, a přestože mozek i přítel jasně přikazovali pustit se, nedokázala jsem to. Po chvíli úděsného běhu v závěsu, kdy se nohy protáčely v kloubech nezávisle na mé vůli, jsem přistála na břiše. Za hysterického ječení jsem za sebou nechávala v hlíně mělkou brázdu, křečovitě svírala nohavice jezdce. Nevydržely pnutí a srolovaly se majiteli ke kotníkům.
Konečně jsme přistáli. Přítel na lyžích, s pumpkami u kotníků. Já na břiše, s utrženými rukávy oblíbeného kabátku a odřenými špičkami zánovních bot.
„To byla jízda!“ zajásal přítel a začal si vytaženou tkaničkou podvazovat kalhoty. Kriticky se na mně podíval a se slovy „Takhle to bude lepší,“ dokončil zkázu mého zevnějšku utržením rukávů visících v ramenou jen na podšívce. Spokojeně nadhodil lyže na ramena a za jásotu okolí jsme se vydali k autu.
Měl pravdu. Užili jsme si, ale bolelo to ještě týden.
| Věnovali jste se v mladí sportu? Rekreačně nebo dokonce vrcholově? Sportujete ještě nyní? Jakému sportu fandíte a jste fanouškem nějakého klubu či sportovce? Npište nám cokoli na toto téma "Já a sport", nejzajímavější příspěvek opět oceníme. |
