Největší popularitu si získal komediální pentalogií o básnících (první díl Jak svět přichází o básníky měl premiéru v roce 1982 a poslední Jak básníci neztrácejí naději v roce 2003). Režisér a scenárista Dušan Klein, který 27. června slaví pětasedmdesátiny, proslul i řadou detektivek (například televizním seriálem z 90. let Hříchy pro pátera Knoxe). Podílel se i na seriálu televize Nova Ulice a od roku 2002 přednáší na FAMU jako profesor.
„Pokouším se, aby lidi, když vyjdou z kina, neměli chuť se jít oběsit nebo utopit,“ shrnul své tvůrčí krédo Klein, k němuž neodmyslitelně patří dýmka. Narodil se ve slovenských Michalovcích jako Julius, na Dušana se přejmenoval za války, když se skrýval před hrozbou nacistických transportů. Nakonec ale strávil dětství v Terezíně.
Už jako kluk hrál v ochotnickém divadle a brzy si zahrál i ve filmu, když si ho režisér Jiří Weiss vybral do snímku Můj přítel Fabián (1953). Tato zkušenost prý rozhodla o tom, že se stane režisérem. Na FAMU vystudoval obor filmová režie a v letech 1975-1991 byl režisérem Filmového studia Barrandov.
Jeho celovečerním debutem bylo kriminální psychologické drama Místenka bez návratu (1964). Popularitu i uznání si získal také snímkem o osudech pacientů protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí (1988) či filmy Vážení přátelé, ano (1989), Andělské oči (1994) nebo Konto separato (1996).
Je ženatý a s manželkou Silverou má dva syny.
