Stres je symptomem moderní doby. Jsou na nás kladeny stále větší nároky, musíme zvládat hodně věcí ve velmi krátkém časovém horizontu. Pod tlakem jsme ve škole, kde je velký důraz kladený na výsledky a výkonnost, potom v práci, kde se prosadí jen ti nejúspěšnější a navíc musíme zvládat i rodinný a osobní život. Na odpočinek a relaxaci tak mnohdy nezbývá čas.
Tělo a mysl je v neustálém shonu bez možnosti regenerace. Stres nás může někdy pozitivně motivovat (tzv. eustres), ale pokud jsme pod jeho nadvládou dlouhodobě, negativně se podepíše na naší duši i na našem zdraví. "Stresovou reakci těla může vyvolat nadměrná fyzická nebo psychická zátěž. Pokud se člověk cítí kvůli něčemu dlouhodobě ve stresu, tělo je neustále v napětí, škodí to zpravidla více orgánům a celému organismu. Tělo si postupně zafixuje nezdravou fyzickou reakci, vznikne řetězec pochodů, který změní imunologickou stabilitu na patologický stav, který může vést ke zjevnému onemocnění," vysvětluje lékařka Olga Zapletalová, vedoucí Centra pro diagnostiku a léčbu roztroušené sklerózy Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava.
Fyzické vyčerpání ze stresu
Dlouhodobý stres se podepisuje na psychické i fyzické stránce člověka. V odborné literatuře je popsán tzv. adaptační syndrom na stres, který má tři fáze. První fáze je poplach, který doprovází pocit, že se něco děje a nevím co s tím, poté následuje adaptace, při které člověk sklouzne do stereotypní nezdravé reakce, třetí fází je vyčerpání, nejprve psychické a potom i fyzické.
"Na fyzické úrovni stres působí na nervový, hormonální a imunitní systém. Imunitní systém se tolik nezdůrazňuje, ale já bych ho dala na první místo. Popíši-li alespoň stručně, co se v těle děje, tak tyto tři jmenované systémy jsou stresem vyprovokovány a vznikají propletené reakce. Ve fyzických oblastech neblaze působí například na vegetativní a endokrinní systém, hormony ovlivňují příjem tekutin a metabolismus, jsou například ovlivněny žlázy s vnitřní sekrecí. V kůře nadledvinek se do těla vyplavují hormony, jsou to adrenalin a glukokortikoidy. V důsledku těchto a dalších dlouhodobě opakovaných vzájemně provázaných reakcí na psychické i fyzické úrovni, může být celý organismus, nebo některý z těchto systémů, natolik oslaben, že člověk onemocní," vysvětluje Olga Zapletalová.
Spouštěč roztroušené sklerózy
Jednou z nemocí, které stres může spustit, je roztroušená skleróza. Ke stabilizaci nemoci je nutné, aby se pacienti vyrovnali se stresem, který nemoc provází. Ve zvládání stresu a vyrovnání se s nemocí pomáhá pohyb, mentální aktivita nebo pohyb v přírodě. Dobrým pomocníkem můžou být také domácí mazlíčci a v podstatě každá činnost, která zaměstná naší mysl. Klíčové je soustředění se na aktivitu, kterou právě provádíme a nepřemítát nad věcmi, které nás trápí. Pozitivní vliv má také učení se novým věcem.
"Trénink mozku, ke kterému patří i studium určitě pomáhá. Část mozkové kúry nevyužíváme, dalo by se říct, že spí. Když mozek trénujeme, učíme se nové věci, vstřebáváme nové informace, vznikají spoje mezi nejstarší oblastí mozku, což je limbický systém, velkou mozkovou kúrou a podkorovými strukturami. Vstřebáváním a opakováním nových poznatků tvoříme novou paměťovou stopu. Tedy pokud při roztroušené skleróze trénujeme mozek, napomáháme tomu, abychom využili zdravé rezervy, které mozek má," vysvětluje lékařka.
