Romantika ve dvou

Díky všem za komentáře a přeji vám, aby vás provázelo v životě vše krásné jako doposud. Klidné přípravy na vánoční svátky.

Líbí se mi také paní Dano, jak hezky jste to pojala. Čím je člověk starší, tím více touží po romantice a hezkých chvílích....

Já žiji ve vztahu mnoho let. Romantické večeře neznám, ty totiž nějak moc neřešíme. Ale co jsme v důchodu, scházíme se denně u oběda. Ve 12.00 hod. Sedíme spolu, jíme, potichu nám hraje Dvojka, v terárku chroupá svůj list zeleného želvička, klábosíme a usmíváme se. Je to romantika? Možná není, ale je to prostě fajn ...

Zastávám názor- žít nenuceně, ponechat si koníčky, nebýt na sebe "nalepený", nemít uzavřenou domácnost, občas někam cíleně vyrazit, nezevšednit si- nemusím na život mít příručku.Prostě aby se žilo.

Možná, že některým lidem, kteří už žijí v páru mnoho let, to bude připadat nemožné. Ale je to škoda. Já, která s nikým denně čas netrávím, takový občasný prožitek vnímám o to víc.

Ano, milé povidání a vlastně doporučení.

Moc hezky jste to napsala, Dano. Jsme s partnerem tak rádi, že jsme se našli, že je pro nás romantické úplně všechno. I párek v rohlíku, který si dáme na výletě. Dokonce ráda vařím a žehlím, když to někdo ocení. Druhá strana vyluxuje, umyje nádobí. Stačí tak málo, aby bylo lidem spolu dobře. Možná jsme měli jen štěstí a padli jsme si nejen do oka, ale i do noty. Přeji to všem, i když jsem léta měla pocit, že nic takového už nepotřebuji. Mýlila jsem se. Potřebujeme se navzájem. A nejvíce ti, kteří tvrdí, že ne. :-)