Retropříběh: od ojetiny k veteránu

Moc krásný článeček i obrázky !!!

Milá retro vzpomínka a nápad na kočárkovou reli. Děkuji za hezké počtení.

Jaruščina zmínka o Alíkovi v postroji ve mně vyvolala retro vzpomínku. Když jsem odrostla z osmipéráku, odložili jej rodiče někam do kůlny. Tam jsem jej po letech objevila. Tatínek mi jej upravil, dal k němu dopředu jakousi ojku. Ušil z řemínků kšírky na našeho kozla. S ním, zapřaženým do kočárku, jsem jezdila do sousední vesnice k pekařovi pro krmný chléb pro prasata. Tento můj potah mi ostatní děti záviděly, zvlášť když byl kozel po čase ochoten vozit v kočárku s chlebem i mne...

Jarko díky, moc krásné a nápadité povídání. U mně jsi vyhrála. Také jsem vozila dítka ve zděděném osmipéráku po ročním synovci. Dokonce jsou z toho i nějaké fotky, hned je jdu hledat, naše "mláďata" to bude určitě zajímat.

Četla jsem a hned přeskočila na fotky. No a když jsem poznala radnici v H. B., bylo mi jasné, že to píšeš ty, Jaruško. Navíc jsi si stále podobná. Já byla z dvojčat a měli jsme s bráškou taky "osmipérák". Hezké retro.

Moje retro se netýká kočárku, ale šatů. Asi tak v roce 1960 ušila moje matka jedné známé letní bavlněné šaty s zelenkavo-modro-hnědo-bílým nekonkrétním vzorem. Známá s rodinou hned po srpnu 68 emigrovala, spoustu věcí si u nás uložila a když bylo jasné, že se nevrátí, "zdědila jsem" šaty já a po malé úpravě jsem je nosila dokud jsem se do nich vešla. Pak jsem je přešila pro svou dceru a a teď čekají, až do nich doroste sedmiměsíční vnučka. Látka není řídká ani děravá a barvy jsou stálé. Jsem z krejčovské rodiny a "archivní" materiály jsme používali dlouhé roky.

Ta ohrádka na škodovce byla dost dobrá.Ujela jsem dvacet kilometrů a když jsem chtěla u pumpy platit, měla jsem kabelu na střeše.Zasekla se tím trákem a dobře to dopadlo.Napřed jsem ji ovšem hledala i na zadním sedadle.

Hezkých několik příběhů o několika vozidlech. Ta pohlednice - nebo vlastní fotografie města je odkud ? Když byly naše děti malé, tek jsme vozili také kočárek na škodovce na střeše. Jednou jsem na chalupě zapomněl, že mám prázdný kočárek na střeše a chtěl jsem zajet jako obvykle do nízké garáže. Najdnou se to zadrhlo. Naštěstí kočárek to vydržel, jen zahrádka se trochu pokřivila a úchyty na střeše. Kdo nic nedělá. ten nic nezkazí :-) Vzpomínáme na to už jen s úsměvem.

První,na co jsem si vzpoměla když jsem uviděla kočárek ,bylo jak nám z něho pořád padalo kolečko.Přesně jak píše Hanka,maminka ho nakopla a jelo se. A jak píše Zuzana o dědění,tak já jsem dědila skoro všechno.Byla a jsem stále nejmladší ,mám dvě starší sestry.A zdědila jsem nejenom kočár,ale většinu oblečení i šaty do tanečních. Na ty si obzvášť vzpomínám,visely na mě jak na věšáku,byla jsem tam jednou a víckrát už mě tam maminka nedostala.

Díky, Jarko, moc se mi to líbí. Nevzpomínám, že bych zdědila něco po sestře, ale domácí aparáty a spotřebiče, to bylo u nás samé retro. Až do poloviny 60. let to bylo černé protektorátní rádio, pračka sloužila mamince od konce 50. let ještě dobrých 20 let a rekord měl elektrický sporák, který byl tak z roku 1961 a sestra ho používala na chalupě v Týně ještě asi před 3 lety.