Retropříběh: Ta zlobivá a drzá holka

Někdo to opravdu neměl v dětství lehké a navíc, když to ani nebyla jeho chyba, ani chyba výchovy. Mohla bych se podepsat pod to, co píše Hanka. Byla jsem jedničkářka, na pohled sladké děvčátko, ale vyrůstala jsem se třemi bratry raubíři a sportovci a inklinovala spíš k nim. O dost starší sestra mě "nebrala" a ta mladší zase "nebrala" moc mne - byla taková slaboučká a rozmazlená. Takže jsem měla docela "školu", abych v partě kluků obstála. Největší maléry jsem si přivodila svým velice vyvinutým smyslem pro spravedlnost. Nejhoršího třídního sígra, který "masil" o přestávce slabší kluky, jsem poslala dobře mířenou ranou hlavou na ústř. topení a pak jsem ho musela odvést na ÚNZ na šití. V tom jsem měla praxi - vodila jsem tam i bratry - maminku jsme s tím raději nezatěžovali...

Zojo a Zuzko , vy jste tedy byla opravdu čísla :-) Já jsem byla v dětství hrozně hodná a zakřiknutá, ale dvojku z chování jsem taky měla. Jo někdejší spravedlivost .... Zojo, už jsem i manželovi přečetla pár úryvků z tvého povídání, smějeme se spolu

Vidím, že jsme měly podobné nejen copy. Čtení ve 4 letech a ve škole dlouhá chvíle a zlobení. Smysl pro spravedlnost a polemiky s učiteli, kteří s někým nejednali fér. A na konci 9. třídy samé jedničky a hrozící dvojka z chování, protože jsem zorganizovala útěk ze školy (matikář nepřišel na řádnou hodinu a bez vysvětlení nám nařídil přijít odpoledne. Tak jsem prohlásila, že takhle tedy ne...). pak mi ji nakonec nedali. Ze schůzek chodila maminka vyděšená, že se sice učím dobře, ale na některé kantory jsem drzá. Jednou jsme pleli na školním záhoně a já hodila jedné holce ředkvičky, o které si řekla, že byly blízko mě. Přišel kantor, uviděl je, zeptal se, kdo je vytrhl, tak jsem se přihlásila, že já. Bylo to, jako že jsem je ukradla. Nikdo se mě nezastal. Poznámka a od té doby nejhorší práce, protože jsem nespolehlivá. No, ale pak přišlo 15 let a výsměch místních kluků, jak vypadám, uzavřela jsem se do sebe a trvalo mi to hodně let. Nikdy jsem žádnou svou diagnózu neznala, ale vzhledem k informaci, že jsem šla na svět pozdě a velmi těžko...., kdoví? Díky, Zojo.

Už dlouho jsem se tak nepobavila. Tvoji rodiče si opravdu užili, ale životem jsi prošla zřejmě docela dobře. Díky za prima povídání. ***

Zojo, tak jsem si tu snídani dnes protáhla.Úplně si tě dovedu představit jako dítě. Já jsem nebyla hyperaktivní, ale raději jsem kamarádila s klukama, holky se pořád hádaly a udobřovaly, kluci byli upřímní a měli dobré zábavy.V první třídě jsem také odmítla zpívat /písnička se mi nelíbila/ a pan učitel řekl:Kdo nezpívá, není Čech.Celý život si to budu pamatovat, i když zpívám jen co se mi chce nadále.