A nepadá a nepadá

10. 12. 2014

Hodnocení:

(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 10.12.2014 20:07

Srovnání dvou zim - tedy formou náladového líčení i zveřejněním rozdílných záběrů jednoho stejného místa - to mě opravdu dostalo, protože popravdě řečeno, na své příspěvky před 2 lety už bych si těžko vzpomínala. Vtipný nápad a citlivě poetické zpracování.

Dana Kolářová 10.12.2014 19:07

Oli, děkuji a odhadla jsi to přesně. Nezbývá, než radovat se, že není hůř.

Zoja Sedláčková 10.12.2014 17:03

Já mám bílou zimu moc ráda, dokonce i ráda sníh odhrabuji. Snad mi nějaký napadne.

Alena Vávrová 10.12.2014 12:43

Tak to se ti, Dani, povedlo, hodit nás 2 roky zpátky. Sníh sice nepadá a nepadá, ale mrzne a vše je ojíněné - přeci jen nějaké zdání zimy. Přeju všem milovníkům zimních radovánek sníh alespoň na horách. Zimní zasněžená idylka je sice krásná, ale u vás se jí většinou pak říká jinak - kalamita. Jako kdyby sníh napadl poprvé v historii. ;-))

Hana Rypáčková 10.12.2014 10:23

Mám sníh moc ráda.Přikryje vše jednou barvou a než se objeví psí čůránky,/taky je zahrabujete po svém pejskovi?/,tak i mysli je jaksi čisto. Takže bych preferovala předloňský stav.

Olga Štolbová 10.12.2014 10:19

Dani, prima nápad. Na to tvé předloňské povídání jsem si klikla a hezké překvapení i můj předloňský komentář. Hezky jsi to vymyslela, ta příroda si poradit nenechá a dělá si co chce. Nám nezbývá, než radovat se, že není hůř. Díky, díky... ***

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová