Kouzlo časů minulých: 
malý hošík černovlasý...

Kouzlo časů minulých:
malý hošík černovlasý...

24. 12. 2014

Vzpomněl jsem si na mámu. Je jí už přes sto let a i když už není, pro mne je. Jako dnes ji vidím u plotny v kuchyňce jako dlaň jak míchá vařečkou zásmažku v kastrolku, která bude gruntem pro štědrovečerní polévku a prozpěvuje si jednu písničku za druhou, jako by ladila noty pro zítřejší koledy.

Ležím v koutě na "prašťáku", rámu, vyrobeném ze dřeva a vypletenám proutím, který při každém pohybu vrže a je už druhým rokem svědkem mých snů o tom, co budu, až budu velký. Koleno mám ovázané, natřené ichtiolovou mastí, která mně smrdí, má mně však pomoci od nežida, který mně už druhý týden trápí. Maminka spustila staronovou:

"Malý hošík černovlasý,
své matičce žaloval,
že když si na návsi hráli,
každý ho odstrkoval."

Maminka měla jemný a přijemný hlas, cvičený pravidelně každou neděli v kostele při mši svaté. Její zpěv jsem miloval, ona to věděla a zpívala mně a nám dětem co chvíli.

"Když jsem se jich počal ptáti,
smím-li já si s nimi hrát,
a oni mi povídali,
že dřív musím otce znát."

Zásmažka už zavoněla a ocitla se na okraji šporheltu, aby došla. A v kameninovém hrnci se vařily a měkly usušené houby. Svou vůní mne vracely do léta pod husté smrčí, kde jsme je s otcem nasbírali.

"Různá jména mně dávali
kterým jsem nerozuměl,
pověz ty mně, drahá máti,
zdali já jsem otce měl."

Z police putovala na stůl dřevěná dížka a do ní mouka, vejce, rozinky, kapka rumu, kvasnice nahřáté v mléce a rozpuštěné máslo.

"Měls synáčku, měls tatíčka,
měls tatíčka vlídného,
sepni svoje ručky malé,
pomodli se za něho.

Rodící se těsto dávalo mamince zabrat. Dížka, opřená o její vypouklé břicho, ve kterém čekala na narození budoucí sestra, za chvíli ukázala nažloutlé těsto, na kterém se dělaly bubliny a bylo hotovo.

"Neplač můj drahý synáčky,
vždyť ty otce taky máš,
sepni své malé ručičky,
pomodli se otčenáš."

Dížka putovala na polici nad kamna a přikryta modrobílou útěrkou, pod níž těsto čekalo, až nakyne. "Tady máš medicínu" vtiskla mně do ruky hliněný hrnek s bylinkovým čajem a pohladila mně po hlavě.

"Otče náš ty na nebesích,
ty jsi také otec můj,
kudy kráčí hošik malý,
jeho duši opatruj."

Těsto nakukovalo zpod útěrky a tak putovalo na vál a proměnilo se za chvíli v kousky, připravené ve skupinkách s rozdílným počtem.

"Bože jež jsi na nebesích,
ty jsi také otec náš,
a tak usnul chlapec malý,
pomodlil se otčenáš."

A pak se šoulelo a šoulelo, šulky byly dlouhé jako pečící plech, hbité maminčiny prsty je začaly mezi sebou proplétat a rostla a rostla, až vyrostla od rozimnek pihovatá vánočka.

"A když ráno přišla budit,
matka syna malého,
našla na posteli ležet
syna svého mrtvého."

Upletená vánočka putovala na "plech" a nechala se zkrášlit dožluta rozkvedlaným vajíčkem a šup do trouby.

Setřel jsem rukávem slzy a šel se k mamince polaskat. Přitiskla mně k sobě a sametová dlaň něžně hladila mé vlásky.

Vrzly dveře a do kuchyně vlítli mí dva bratři. Zmrzlý sníh z nich padal na podlahu a maminka se nezlobila. Vánočka už byla dozlatova a nudle se zásmažkou putovaly do hrnce s polávkou a na pánvi prskal omastek, který čekal na osoleného a okořeněného kapra, kterého maminka vybalila z bílého plátna, ve kterém od včerejška odpočíval. Venku už byla tma a my hledali na stěně zlaté prasátko. Barborka na stole, rozkvetlá do růžova, přivítala lesknoucí se talíře, tatínek zavelel: poďme na to a my usedli a strkali pod talíře kaprovy šupiny.

Narodil se Kristus pán, veselme se,
z růže kvítek vykvet nám, radujme se..... 

A pod stromečkem mezi dárky skromně vykukovalo přání:
                         
Pokoj lidem dobré vůle!







 

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Jaroslave díky, nezklamal jste, umíte. Umíte přivolat vzpomínky, i moje maminka zpívávala tuhle smutnou, ale uměla i veselé. A my, se sestrou, jsme zpívaly s ní a to nám šla práce pěkně od ruky. Kde ty časy jsou...?
Dana Kolářová
Vzpomínky na maminku připomínají nádherné bezstarostné mládí. Děkuji a přeji Vám, aby pramen inspirace nevyschl.
Jiřina Topolová
Kouzelné vyprávění. Přeji všem krásné sváteční dny.
Hana Rypáčková
Kouzelným proutkem jsem o víc než šedesát let zpátky a vracím se promrzlá z bruslení.... Krásné vzpomínání,písničku znám a podobnou zpívat tatínek Jede formánek po světě....
Zdeněk Horenský
Krásné vánoční svátky a do nového roku hodně pohody
Hana Šorejsová
Pane Jaroslave, s Vámi se vracíme do kouzelných starých časů ! Díky a požehnané vánoce Vám !
Alena Vávrová
Pane Jaroslave, přeji vám krásné vánoce. Zase jste mne dostal! Tu písničku jsem často slýchávala v rodině mého manžela. Krásně jste to skloubil se svými vzpomínkami.
Anna Vrbovská
Opět kouzelné kouzlo pane Kašíku. Přeji krásné svátky všem!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.