Kouzlo časů minulých: 
vůně horké páry

Kouzlo časů minulých:
vůně horké páry

5. 1. 2015

Všimli jste si, že jeden z vašich smyslů je skoro nepřekonatelný? Slouží do roztrhání těla, nepotřebuje brejle ani nastavování ušních bolců dlaněmi, lecjaká nemoc s ním jen tak nezacloumá a když už, stačí na pár dní pár kapesníků a je opět fit. Který je to? Čich. A teď mne můžete chytit pod krk, cože má čich společného s párou? Hodně.

Když zavřu oči a přenesu se o šest desítek let na vesnické nádraží, kde právě zastavil vlak samozřejmě s parní lokomotivou a v pravidelném rytmu si odfukuje, bytelně cítím po tolika letech tu neopakovatelnou vůni horké páry, smíšené s pachem oleje a hořícího uhlí. Strojvůdce vystrkuje hlavu z lokomotivy a salutuje panu výpravčímu, který s plácačkou pod paží vyšel z kanceláře.

Zřízenec, pan Filák, který je vlastně se svou rodinou součástí nádraží jako pan přednosta stanice Němeček, který z okna nad kanceláří ostřížím okem sleduje, zda personál koná vše podle předpisu, vyjíždí se čtyřkolovým platoňáčkem, aby ze služebního vozu převzal zásilky. Dnes přišlo sedlákovi Pečenkovi umělé hnojivo a tak jetelině trochu přilepší. V čekárně je maličké okénko, kterým bys málem ruku neprostrčil a když se před něj postavíš, přijde pan výpravčí a pokud tě zná, zavrčí "Servus a kde to bude. Do Mezříča?" Kývnu jako obvykle.

Ze zásobníku na zdi, jež je plný hnědých, papírových kartounků, velikých tak tak 3x5 cm vyndá pan výpravčí jeden, strčí jej do jakéhosi vercajku, cvakne to a za korunu dvacet mně podá "lístek", na kterém vyrazil datum. Lidé se hrnou do vlaku a babky s taškami, z nichž čouhá kačení nebo husí hlava, nebo konvemi s mlékem a košíčky z máslem, jež je zabaleno do zelného listu a vyzdobeno různými ornamenty míří dovnitř vagonu, my mladší postáváme v nekrytém vstupu, držíme se zábradlí a pokřikujeme na ostatní z vedlejšího vagonu. Za chvilku přijde průvodčí, nadává, že jsme všiváci a nedodržujeme předpis, cvakne nám "lístky" a bručí: "Eště že s náma nejedete až do Ostravy."

Cesta trvá jen chvíli, lesíček u statku a přejezd k němu, Poličná a železný most, který je už opravený. Němci jej totiž na konci války vyhodili do povětří a pak už podjezd pod trať ze Slovenska a za ním je hradlo. Kéž by bylo dnes na "Stůj". To pak neváháme a i když vlak jen trochu zpomalí, vyskočíme a máme to blíž do školy. Na nádraží strojvůdce zastaví akorát tak, aby mohl lokomotivu "napojit" a umouněný topič strká koncovku od vodojemu tam, odkud za chvíli vytryskne sprcha vody, když už má lokomotiva dost. Za chvilku pokračuje k Ostravě.

Odpoledne, když už jen perný den ve školní lavici jako by nebyl, pouštím si z gramofonu písničku: "Vlak jede krajinou, já jedu za jinou, já jedu za jinou, ale nevím kam, až jednou zastavím, náruč svou nadstavím....". Pokud jsem to zašmodrchal, tak mně opravte. Písnička to ale byla pěkná.
Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
U7míte o starých časech nádherně povídat, že se jednomu zasteskne v téhle době zrychlené a přetechnizované.
Olga Štolbová
Jaroslave díky, prima vzpomínky. Tohle všechno si my, dříve narození, ještě dobře pamatujeme, a trocha nostalgie nikoho nezabije. ***
Marie Magdalena Klosová
Pane Herone,dovedete mě rozesmát i lakonickou poznámkou.Kéž bych je zaznamenala i u svých "pokusů".
Zdeněk Horenský
Ten jakýsi vercajk na označování lepenkových jízdenek se nazýval "kompostér".
Jaroslava Handlová
Toto kouzlo časů páry i mě vrátilo do dětských let. Krásné vzpomínání.
Jitka Chodorová
Tak,to jste uhodil hřebíček na hlavičku,my jsme železničářská rodina,tchán dokonce takovou lokomotivu řídil,můj muž už tu elektrickou,no a já jsem prodávala ty jízdenky,a strkala jsem je do toho vercajku,který později nahradily počítače,ale tu vůni nádraží a horké páry nám tu občas přijede připomenout výjezdní parnička,a my jen nostalgicky vzpomínáme.Díky za připomenutí.
Alena Vávrová
Opět moc krásné vzpomínky, které ve vašem podání oživí i spoustu nostalgie u vašich vděčných čtenářů...
Marie Magdalena Klosová
A nejen písnička,ale i Vaše půvabné vypravování a vzpomínky.Ty "staré časy" UMÍTE báječně!A můj vnouček je také celý bez sebe z mašinek.Jde to napříč generacemi.
Zuzana Pivcová
Ani nevíte, jak moc jste mi připomněl dětství, kdy nás maminka vzala vlakem na výlet (tatínek byl nemocný). Auto jsme samozřejmě neměli a autobus některým směrem moc nejezdil. V Českém ráji platil vlak. Jednou mi coby holce spadla při koukání z okna saze do oka a dostala se pod víčko, to bylo něco, starší sestra mi ji nakonec vyndala rohem kapesníku. Nahoře na Rujaně mají nostalgickou trať, kde je i nádraží, vlak, vše jako v zašlých časech. I když je to jen retro, ráda jsem se tudy projela.
Hana Rypáčková
Moc ráda se zase někdy svezu párou.Aspoň na Křivoklát. Kafemlejnek ani letos nejezdil- finance chyběly...Naposledy asi 2012 v Novém údolí na Šumavě.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.