Strach

Strach

4. 1. 2015

Nedávno jsme s dlouholetou přítelkyní vzpomínaly na naše mládí a vzpomněly si na jednu legrační historku.

Když nám bylo asi šesnáct let, byly jsme obě na prázdninové brigádě v pionýrskím táboře v jižních Čechách. Já pracovala jako pionýrská vedoucí, měla jsem na starosti asi deset dětí kolem jedenácti let a moje přítelkyně pomáhala v kuchyni. Bylo to veselé, zábavné. Samy ještě skoro děti jsme se i s těmi mladšími docela vydováděly. Po večerce jsme si zase užívaly své "dospělosti", že můžeme být déle vzhůru a bavit se. Scházeli jsme se v kuchyni, kde se povídalo, něco dobrého se dalo sezobnout a ti starší i něco popili. Tábor byl stanový, u lesa a potřebné WC bylo několik desítek metrů vykopáno a ukryto chvojím v lese.

Jednou se naše povídání v kuchyni protáhlo skoro do půlnoci, kdy už byla hluboká černá noc, měsíc nesvítil. Než jsme šly spát, potřebovaly jsme navštívit i vzdálené WC. Vzaly jsme si velkou baterku a vydaly se na cestu. Jestli jste někdy šli s baterkou v temném lese, víte, že je to staršidelné samo o sobě, prože kromě kužele světla nevidíte nic a jste jako utopeni ve tmě. Každé zapraskání větvičky zní strašidelně.

Musím říci, že já se bála strašně, ale neřeka jsem své přítelkyni nic v domění, že ona se nebojí a je tak mou ochranitelkou. Nechtěla jsem ji svým strachem znejistit. Šly jsme hodnou chvíli, když v tom má kamarádka řekla: "Já se strašně bojím, bojíš se taky?" Já jen přisvědčila a obě jsme se daly na útěk zpět a raději si přičaply na okraji lesa, než tu cestu absolvovat ještě jednou. Dozvěděla jsem se pak od ní, že měla stejný úsudek jako já, myslela si, že když nic neříkám o strachu, tak se nebojím. Společně jsme se tomu již v bezpečí našeho stanu, zasmály. 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Já myslím, že trochu tajemného strachu k mládí patří a je i částečně vyhledáván, hlavně děvčaty, která si pak o tom vyprávějí. Je to samozřejmě něco jiného než opravdový děs. Asi jako když se děti bojí čerta a přitom chodí o Mikuláši po městě, dokud ho někde nepotkají. Je ale pravda, že za nás zase tolik odůvodněného strachu z kriminálních činů být nemuselo.
Eva Mužíková
Zdeni, úplně jsem se vcítila do toho okamžiku, kdy se kamarádka " odhalila" a přiznala strach. V duchu jsem letěla z lesa s vámi....
Jana Šenbergerová
Ne nadarmo se říká, že kdo se bojí, nesmí do lesa. Ve dvou se to ale lépe táhne, v tomto případě zvládá. Jeden se vždy bojí víc. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.