"Je tam mýýýýš," ječela švagrová Maruška a vypálila ze "špajzu".
Bydleli jsme s matkou a čerstvě ženatým bratrem ve společném bytě a ona myška se zřejmě do bytu dostala s pytlem brambor, dobře to míněným darem Maruščiných rodičů. Protože ona i matka nadále do špajzu odmítaly vstoupit a tím pádem hrozilo zhoršené zásobování rodiny, rozhodli jsme se s bratrem k akci.
Normálně mi myšky nevadí. Jsou drobné, mají růžové pacičky a jiskrná očka. Samozřejmě, pokud mi nelezou do revíru.Vstoupili jsme s bratrem do špajzu. Protože byl velice maličký, museli jsme ihned učinit nějaká strategická opatření. Spočívaly v tom, že ke dveřím do kuchyně jsme přestrčili stolek, na kterém za normálních okolností překážely různé předměty. Tyto různé předměty a zásoby potravin jsme postupně prohlíželi a odkládali na balon, na který se vstupovalo nesmyslně právě z oného špajzu. Postupovali jsme systematicky, každou věc vzali do rukou a u toho žertovali o některých ženských, co se bojí myší. Když už byl špajz prázdný a myšky nebylo, bratr usoudil, že buď měla švagrová vidiny a nebo se ta myš tak lekla, že už je dávno někde v trapu.
"Jasně, brácho," pravila jsem moudře směrem k sourozenci a vystoupila na špičky, abych se podívala, zda jsme na horní polici něco nezapomněli. No, zapomněli. Ležela tam ještě jedna načatá rulička alobalu. Uchopila jsem ji, abych ji vhodila na balkon na kupičku jiných předmětů a - vypadla na mne myš.
Dál to mám trochu zmatené. Slyšela jsem nějaký ohromný neurčitelný rambajz. To nebyl křik, řev či něco popsatelného, prostě příšerný rambajz. Až po chvíli jsem zjistila, že se skládá z několika už blíže identifikovatelných zvuků. Někdo příšerně ječel, v jednom koutě se stejně příšerně chechtal (on se nesmál, on se neskutečně chechtal) bratr, navíc někdo mlátil na dveře kuchyně a něco tam vykřikoval. Nejdéle mi trvalo určit, kdo to tak ječí. S údivem jsem zjistila, že to řvu já.
Zavřela jsem tedy pusu a slezla ze stolku, na který jsem se nevím jak dostala. Když stolek přestal nést mou váhu, přestal i rambajz za dveřmi, protože matce a Marušce se podařilo tlakem na dveře poodstrčit stolek a okamžitě se zvýšenými hlasy začaly vyptávat, co se děje. Poměrného snížení hladiny zvuku využila myška, která se dosud krčila v opačném rohu, než se hroutil bratr smíchy a vyrazila směrem k balkonu. Bratr se přestal smát a vyrazil taky - a chytil myš do ruky. Nikdy bych nevěřila, že člověk dovede být hbitější než kočka.
