Vilda byl elektrotechnik. Chlap jako hora, vysoký, široká ramena, vyzývavá brada. Tedy Vilda stále je, ale už jen v důchodu a je stále velký...svým vyprávěním.
Po studiu chtěl nastoupit do pořádné chlapské práce, měl svůj cíl. Vydělat prachy a šup do světa. Nastoupil tedy v Mostě na povrchovém dolu a pracoval na velkobagru.
"Člověče, to byl kolos", vyprávěl. "Při nástupu jsem vyfasoval bagančata, baterku a náááádhernou kombinézu. Přes celý záda jsem měl nápis SEVEROČESKÁ ENERGETIKA. Byl jsem na to patřičně hrdej. My ampéráci jsme extra sorta! Chodil jsem v kombinéze i nakupovat i do hospody na pivo. Ať si lidi všimnou...Když jsem se zapracoval, a to netrvalo dlouho, nastoupil jsem noční směnu. Na bagru to svítilo, barevně blikalo, no šlapalo to jak švýcarský hodiny.A já se v tom vyznal, ovládal jsem to. Prostě to ne - mě- lo chybu.
Byla letní noc, teploučká, měsíc svítil jako to voko ryby. Koukal jsem z vršku na tu měsíční krajinu, kterou jsem taky tvořil, a vobčas jsem mrknul nahoru, co na to jako Měsíc. V tom rozjímání mě rušilo jen kručení v břiše. Chtělo se mi na záchod a ne- da- lo se na to zapomenout. Co teď? Přece nepolezu dolů a zase těch deset pater nahoru. Byla to vejška jako kráva. Nikde nikdo, tak jsem si našel takovou pěknou plošinku na závětří..., jo.. tady to pude. Nečum! syknul jsem na Měsíc, sesoukal ze sebe o p a t r n ě tu kombinézu ke kolenům a přiťápnul jsem si na bobek. Všechno dobrý, ráno zahrabu. A bylo hotovo, pohoda. Nám ampérákům to myslí! Tak jsem se přizved, povytáh kombinézu k pasu, ruce do rukávů a nahodil na ramena. Plesk! To hovno jsem měl za krkem a to teplo se rozlejzalo směrem dolů. No dopr...co teď? Nažhavil jsem vysílačku a volám Honzovi. Vstávej, vole, musíš mě vystřídat na bagru. Honza na to rozespale... teď v noci??? To si se po...né??? Jo právě TO!
Z Vildova vyprávění moje dcera dva dny škytala, jak si podráždila bránici. A já jsem konečně pochopila, proč Vilém občas říká: Línej chlap, ho...za krkem.
