Vracel jsem se z práce domů metrem. Bylo po poledni a ještě dobré světlo. Vystoupil jsem do parku před Sherwoodem (dříve Hlavní nádraží Praha). V parku se schází pražská galérka, teď už ta demokratická. Zapálil jsem si cigaretu a pomalu kráčel k tramvaji, v Bolzánově ulici.
Tramvaj nejela, a tak jsem postával a dokuřoval. Koutkem oka jsem viděl, že se ke mně blíží kriminální živel. Uhnul jsem pohledem a o kousek popošel. Marně. Individuum ke mně došlo. Mělo piercing v obličeji, natržené a ještě krvácející ucho, špinavě oblečené. Oslovilo mě: „Za jedno cigáro vám vylížu i p…l“. „Dám vám tu cigaretu i bez milostných rozkoší,“ odpověděl jsem.
Dali jsme řeč, byla to velmi ošklivá žena. Bylo jí 22 let, evidovaná na pracáku, pospávající v parku, v noci jí prý bývá zima. Na jaře to prý bude lepší pospávání, v tom roští. Odešla na protější chodník mezi ostatní bezdomovce, hosty Naděje.
Tramvaj přijela, ale ještě tomu nebyl konec. Zjevně venkovský vysokoškolák vběhl do křoví parku (bez listí), pravou rukou se vymočoval směrem k naší tramvaji, levou telefonoval své milované. Žádný stud. U nich v polích je to asi běžné.
Nějak jsem se zamyslel, zda se tím pokrokem neblížíme do pravěku…
