Vzpomínka na syna

Děkuji všem za krásná slova útěchy,ale nic vám nezbývá,právě v únoru měl výročí úmrtí.Kdy se to stalo měl čtyřměsíčního chlapečka,který jej nikdy nepoznal.Dnes už bude vnukovi 28 let a synovi by bylo letos 50 roků.Takže bývají někdy chvíle a jdou na člověka chmury se kterými se musím vyrovat já sama.Čas bolest v sdci pomalu zaceluje,ale ten šrám tam zůstává.

Krásná vzpomínka.Musí být těžké s tím žít.

Alenko,krásné, smutné,rozumím .......

Bolest, slzy a smutek, když odejde blízký člověk,bolest největší nad ztrátou dítěte. Buďte statečná.Cítím s Vámi.

Paní Aleno, tisknu Vám ruku a rozumím...

Tuhle situaci jsem (musím v tomto případě říct - bohudík -, protože nemám děti, ale jinak to žádná přednost není) nezažila. To asi vyžaduje hodně síly a pochopení pro některé navenek nepochopitelné rány osudu. Vážím si toho, že řada z nás nachází odvahu se se svými bolestmi svěřit ostatním a svým příkladem vlastně inspiruje ostatní. Díky, Aleno. Zapadla jste sem nečekaně dobře.

Je to veliká bolest a člověk se ptá-jak žít dál.Prostě život si musíme odžít i za mrtvé.Oni by nás chtěli vidět také šťastné.

Nejhorší životní rány, ztratit své děti, čas je lék a to je nutné a dobré. Paní Aleno, vzpomínky na naše milé, jsou součástí našeho života a dokud tu jsme, žijme s láskou pro ostatní a Vy to jistě víte .

Paní Aleno, velmi Vám rozumím.