Vtipnější vyhrává: Měsíční hlášení

Bylo to tak, jak píše Eva. Posunula jsem ho dvakrát. Normálně jsem vstávala v pět. Byla jsem a stále jsem zbrklá, takže jsem se pořádně nepodívala, navíc manžel už spal a já mu v ložnici nechtěla svítit.

Nejdříve paní Zoja uvažuje: "Musím hned přeřídit budík o hodinu". Potom uvažuje podruhé: "Jo, ještě ten budík...." Nikde ale nepíše, kdy a kolikrát ho skutečně nastavovala. Podle toho to vypadá, že nakonec ani jednou, jen na to myslela. Ale to by zaspala. Když chci vstát o hodinu dřív, nastavím budík tak, aby dřív zazvonil a ne, aby ukazoval víc hodin. Tak to alespoň dělám já. A když by vzala budík do ruky podruhé, už na první pohled by viděla, na kolik je buzení nastavené a už by to nedělala znova.

Já jsem pochopila, proč tam Zoja byla tak brzo. Přece si o hodinu posunula budík dvakrát. Jak píše, nejdříve hned, pak po tom vylitém vývaru podruhé......

V mateřské škole je kratší pracovní doba. Moje kamarádka z dětí umordované přišla a domů a že si trochu zdřímne. Vzbudila se v šest hodin a vyděsila se, že zaspala do práce. Když se do práce v potu tváře přiřítila, zjistila. že bylo sice šest hodin, ale večer.

Pro mne je posun času začarovaný.Chci si dát na to pozor a vždy mě jízdní řády doběhnou...Proč nejede? Ujel před hodinou.druhá verze pojede za hodinu.Nemá se to mimochodem dnes posouvat?

Pochopil jsem, že jste byla na stanici autobusu dřív, než první autobus jel. Jen mi není jasné, jak k tomu došlo. Kdy jste chtěla vstávat? V kolik vstávala ve skutečnosti, když to bylo na zazvonění budíku? Nebo byl špatně nastavený?. O hodinu dřív jste si ho dávala přece záměrně, abyste autobus stihla. Kde se stala ta chyba?

jednou si manžel když dojel domů z práce šel odpočinout spal 2 hodiny . Já byla s dětmi zrovna na zahrádce ,když ho vidím jak běží na nádraží na vlak myslíc si že je ráno . No mohla jsem na něj zavolat že je večer a na ranní vlak do práce je času dost, ale neudělala jsem to . Tak on klidně nasedl na vlak a jel po hodinové jízdě se ho průvodčí ptal kam jede na noc . Tam se teprve dověděl že není ráno a trmácel se zase dalším spojem hodinu zpět domů..

Zojo, tak s tím vývarem se mi to také již povedlo....ale jak říkáš- nejde li o život.... Také jsem čekala, jak to vše nakonec dopadne.....ale koš na zastávce, to by byl asi gól

I mně se jednou stalo, že se mi digitální budík při nastavování (možná, že během dne vypnuli proud) nějak posunul o hodinu napřed. V té době jsem ještě jezdila do archivu do Karlína o něco později než nyní na Ruzyň, ale vycházela jsem krátce po 6 a začínali jsme v 7. Na zastávce v sídlišti jsme se pravidelně každé ráno potkávali stejní lidé. A najednou nikdo, zastávka prázdná, ale moc jsem nad tím neuvažovala, protože okamžitě přijel autobus. A v něm jen asi 3 lidé. Pak mi zrak padl na digitální hodiny a bylo teprve po páté. Už by byl ale nesmysl se vracet, tak jsem dojela metrem až na Florenc, tam zašla na autobusové nádraží, koupila si kávu a nějaké pečivo a strávila tam takřka hodinu mezi pár lidmi, z nichž někteří šli tak akorát z kasina. :-)

:-) čekala jsem pointu, že jsi na ten autobus šla i s tím košem prádla. Kolik tedy bylo vlastně hodin?