Svět na dohled (pokračování)

11. 3. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Várošová 12.3.2015 16:58

To neznáte děvčata,že za ochotu na žebrotu. Z naší starší generace,jsou ještě takové,co rádi sousedům vypomohou,ať již z nákupem , s obědy,či s úklidem.No paní Evo,asi Vám bylo toho člověka líto a vidíte,jmísto aby Vám byl věčný, akorát Vás využíval.Někdy na to vše přijde člověk pozdě.

Libuše Křapová 11.3.2015 20:31

Holky, jste dobré ženské. všude se píše jen o těch, kteří nepomáhají, ubližují a tak podobně. Kdo se kdy zaměří na vás, pečovatelky a pomocnice z dobrého srdce? O vás by se mělo psát a vám by se mělo poděkovat. Tak to vezměte aspoň ode mne, že si vás cením.

Eva Mužíková 11.3.2015 19:36

Hani, včera jsem sem pozvala sociálku a vše jim řekla. On nemá příbuzné. Bude se žádat o umístění do DD, když ta žádost do domova s peč. službou zatím nevyšla... Psychiatr mi navrhl, že by mu nechal navýšit příspěvek na péči abych se o něj starala.... ANI NÁHODOU, to bych se nejdřív musela pominout na rozumu...

Hana Rypáčková 11.3.2015 18:52

Pepa už potřebuje celodenní dohled .Stejně už jenom kouká z okna.Tam chybí IQ.Ať se stará někdo z rodiny.Nebo DD. Obdivovala jsem tě, jaku máš trpělivost.To není už sousedská výpomoc, to je otročina.

Eva Mužíková 11.3.2015 17:59

Trochu si zde s dovolením " přihřeji polívčičku". Jsem člověk, který rád pomůže, ale moje ochota už hraničí s blbostí. Sousedovi /70/ jsem mimo dovozu obědů a příspěvku na péči vylítala příspěvek na bydlení.. 2.460,-Kč. Opakovaně jej vždy po obdržení peněz navštěvují nepřizpůsobivé mladé ženštiny.... / v říjnu mu jedna ukradla 45.000,-Kč z povlaku polštáře/ Tak jsem se včera konečně naštvala, hodila jsem mu na stůl nevyplněné dubnové žádosti na příspěvek s tím ať si požádá o vyplnění a hlavně následné vysezení několikahodinové fronty na Úřadu práce, některou z těchto těšitelek... Člověk rád pomůže, ale dělat vola, to už NE.

Vladka Steinová 11.3.2015 17:02

Krásný lidský a velmi dojemný příběh.

Marie Magdalena Klosová 11.3.2015 13:25

Lidmilko,nezklamalas! Ani láskyplně a mile napsaným příběhem,ani svým postojem.Myslím,že pan S. nadále sleduje Tvou životní dráhu z pozice ochránce.Zůstáváš stále jeho "světem na dohled".mm

Hana Rypáčková 11.3.2015 13:22

Myslím, že ani ve městech nebyly za mého dětství lidé k sobě tak nevšímaví. Maminka také stařečkům z vnitřního domu pomáhala.

Marie Novotná 11.3.2015 12:55

Tohle mi připomělo moje mládí.Chodila jsem nakupovat starší obézní ,,prima"babičce-sousedce.Později se maminka starala o pána ze sousedství,který měl jen staré sourozence a bydleli daleko.Zařídila mu obědy,které mu nosila,ale později jí začal obviňovat,že mu sebrala peníze.Mockrát to obrečela,Později se peníze našly v klobouku pod podšívkou ve skříni.Byl chudák nemocný a ke konci i zlý.Bylo by to na dlouhé povídání.

Alena Vávrová 11.3.2015 11:44

Velmi silný příběh dvou zdánlivě náhodně se potkajících silných lidí, nutící k zamyšlení. Věřím na to , že kohokoliv v životě potkáme, je dáno již předem. Děkuji.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová