Svět na dohled (pokračování)

Svět na dohled (pokračování)

11. 3. 2015

...Pokračování

Zakoupili jsme ještě jeden jídlonosič a moje služba započala. Každý den mezi 12 a 13 hodinou jsem donášela panu S. z hostince oběd. Jedl ho z kastrůlků, nechtěl mazat nádobí a příborem stejně nejedl. Byl to velmi skromný člověk a dodržoval maximálně úsporný režim. Někdy jsem uvařila kafe a povídali jsme si o všem možném. Osmělila jsem se a zeptala se ho, proč nežije v Praze u syna, když je tam i jeho paní.

"V Praze? Zbláznila ses? Co bych dělal v Praze? Koukal pořád na stejné baráky, ani ven bych nevyšel, jsou tam samé schody. Tady mám svůj svět na dohled. My mrzáci nemáme nic na dosah, ale na dohled. Podívej, z okna vidím potok, co mi teče zahradou, a slyším ho. Kvetou kolem něj blatouchy. No, kde bych já v Praze k blatouchům přišel? Vidím až k lesu a pod kopcem třešňový sad, teď právě krásně kvete. A taky vidím věže zámku a zvonici na kostele a hele, vidíš tu vrbu...? Neříkejte pořád mrzáci, osopila jsem se. "Jo, děvče, mrzák je od slova zmrzačit a mě ta svinská nemoc zmrzačila, tak jsem mrzák. Musíš umět věci pojmenovat, pak je teprve přijmeš a nebude tě to žrát celý život.

Čas ubíhal a já se vám teď přiznám, že mne péče o pana S. začala zatěžovat. Byla to taková neustálá starost. Když jsem chtěla odjet, musela jsem sehnat někoho, kdo oběd přinese za mne. Ve sborovně byla legrace, ale já musela odejít. Pomýšlela jsem, jak se z toho vykroutím... Poznal to.

"Sedni si, kam hned letíš? Já ti chci dneska poděkovat. Jsi přesná, nikdy mě nenecháš na holičkách. Nedovedeš si představit, co to pro mrz...invalidu znamená, když ví, že nezůstane bez pomoci. Tak ti děkuju, jsi skvělá, a kdybys už nechtěla, tak to řekni, nějak se srovnáme." Trochu jsem se zastyděla, byla jsem taková mladá hloupá husa, ale nedokázala jsem nic říct...obědy jsem nosila dál.

Byl krásný den a já spěchala k vodě. Doma jsem pána nenašla. Postavila jsem kastrůlky na stůl a vyšla před dům. Tady...haló...tady. Šla jsem za voláním. Pán ležel v zahradě na cestičce, hůl daleko od něho. Strašně nadával. Nedokázal se bez pomoci zvednout. "Uvař mi čaj a hodně rumu, musím do postele". Budu v ložnici." Tam jsem vstoupila poprvé. Dala jsem mu napít, byl vyčerpaný. "Chtěl jsem se podívat, jestli už rozkvetly kosatce, zas bych si je namaloval." Usnul. Podívala jsem se na obraz nad postelí. Byla na něm jen tři barevná slova. DUM SPIRO SPERO. Dokud dýchám, doufám.

Od pana S. Jsem se hodně naučila a jsem ráda, že jedna z mých životních cestiček vedla právě kolem jeho domu.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
To neznáte děvčata,že za ochotu na žebrotu. Z naší starší generace,jsou ještě takové,co rádi sousedům vypomohou,ať již z nákupem , s obědy,či s úklidem.No paní Evo,asi Vám bylo toho člověka líto a vidíte,jmísto aby Vám byl věčný, akorát Vás využíval.Někdy na to vše přijde člověk pozdě.
Libuše Křapová
Holky, jste dobré ženské. všude se píše jen o těch, kteří nepomáhají, ubližují a tak podobně. Kdo se kdy zaměří na vás, pečovatelky a pomocnice z dobrého srdce? O vás by se mělo psát a vám by se mělo poděkovat. Tak to vezměte aspoň ode mne, že si vás cením.
Eva Mužíková
Hani, včera jsem sem pozvala sociálku a vše jim řekla. On nemá příbuzné. Bude se žádat o umístění do DD, když ta žádost do domova s peč. službou zatím nevyšla... Psychiatr mi navrhl, že by mu nechal navýšit příspěvek na péči abych se o něj starala.... ANI NÁHODOU, to bych se nejdřív musela pominout na rozumu...
Hana Rypáčková
Pepa už potřebuje celodenní dohled .Stejně už jenom kouká z okna.Tam chybí IQ.Ať se stará někdo z rodiny.Nebo DD. Obdivovala jsem tě, jaku máš trpělivost.To není už sousedská výpomoc, to je otročina.
Eva Mužíková
Trochu si zde s dovolením " přihřeji polívčičku". Jsem člověk, který rád pomůže, ale moje ochota už hraničí s blbostí. Sousedovi /70/ jsem mimo dovozu obědů a příspěvku na péči vylítala příspěvek na bydlení.. 2.460,-Kč. Opakovaně jej vždy po obdržení peněz navštěvují nepřizpůsobivé mladé ženštiny.... / v říjnu mu jedna ukradla 45.000,-Kč z povlaku polštáře/ Tak jsem se včera konečně naštvala, hodila jsem mu na stůl nevyplněné dubnové žádosti na příspěvek s tím ať si požádá o vyplnění a hlavně následné vysezení několikahodinové fronty na Úřadu práce, některou z těchto těšitelek... Člověk rád pomůže, ale dělat vola, to už NE.
Vladka Steinová
Krásný lidský a velmi dojemný příběh.
Marie Magdalena Klosová
Lidmilko,nezklamalas! Ani láskyplně a mile napsaným příběhem,ani svým postojem.Myslím,že pan S. nadále sleduje Tvou životní dráhu z pozice ochránce.Zůstáváš stále jeho "světem na dohled".mm
Hana Rypáčková
Myslím, že ani ve městech nebyly za mého dětství lidé k sobě tak nevšímaví. Maminka také stařečkům z vnitřního domu pomáhala.
Marie Novotná
Tohle mi připomělo moje mládí.Chodila jsem nakupovat starší obézní ,,prima"babičce-sousedce.Později se maminka starala o pána ze sousedství,který měl jen staré sourozence a bydleli daleko.Zařídila mu obědy,které mu nosila,ale později jí začal obviňovat,že mu sebrala peníze.Mockrát to obrečela,Později se peníze našly v klobouku pod podšívkou ve skříni.Byl chudák nemocný a ke konci i zlý.Bylo by to na dlouhé povídání.
Alena Vávrová
Velmi silný příběh dvou zdánlivě náhodně se potkajících silných lidí, nutící k zamyšlení. Věřím na to , že kohokoliv v životě potkáme, je dáno již předem. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.