Moje energie: Les aneb
Po mravenčích stezkách

Klid,pohoda a tajemnství lesa,moc pěkné.

Co jsme se přestěhovali do Pošumaví, díváme se na les z okna a nemáme do něj dál než dvě stě metrů. Také tam ráda chodím, sama i s vnoučaty.

Les je jako chrám.Otevírá lidem oči a duši.A jednotlivé stromy jsou velkými dárci léčivé energie.Krásná procházka.Díky.

Les je pro mě úplná symfonie. Bohužel nemám moc příležitostí se tam dostat a navíc se v jižních Čechách dost obávám infikovaných klíšťat. Jednou jsem pozorovala mravence na dovolené na ostrově Rhodos, Bydlela jsem v dost venkovském hotýlku a Řek mi jednoho časného rána takřka u pokoje posekal pole. Objevila jsem mravence, jak neskutečně dlouhou stezkou nosili zrní do mraveniště. Vydržela jsem je dobu pozorovat. Tehdy mě napadlo: Proč já vlastně nejedu někam do přírody u nás? Tohle mi musel ukázat až Rhodos?

Děkuji všem za příznivé přijetí mého vyznání lesu.Jsem ráda, že je tolik souznělých duší s tou mojí.

Já se taky hlásím do lesa a vůbec do přírody.Les je pro mne chrám.

Zdeno, kdybych mohla při čtení zavřít oči, úplně bych byla vtažena do Vaší procházky... Les miluji a tady v Liberci si jej užívám dennodenně plnými doušky

Krásné vyznání přírodě. Myslím, že jsem kdysi byla lesní žínkou. Mám chuť se v lese tančit, zpívat, dýchám s ním. Moc hezké Zdenko :-)

Hezky napsáno. Myslím, že jen naprostému ignorantovi ( a není jich málo) les nic neřekne. Podobně jako vás i mě les nabíjí. Houby jsou velkou vášní naší rodiny. Jezdíme na podzim do Splavů a jednou se nám stalo, že jsme tam s dcerou byly naprosto samy. Ten zážitek byl skvostný o houbách nemluvě. Přeji hodně krásných procházek.

Les mám tak hluboko pod kůží, že mi stačí zavřít oči, abych se v něm osvěžila na těle i na duchu. Díky vám, Zdenko, jsem ani nemusela zavřít oči, aby mě obklopil svou vůní, šuměním stromů, bubláním potůčků, zpěvem ptáků i bzučením hmyzu. Nejlepší nabíječka, jakou znám.