Klára

19. 4. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Růžena Antlová 20.4.2015 17:43

život píše romány někdy smutné někdy veselé. Pěkně napsaný příběh ze života.

Jana Šenbergerová 19.4.2015 22:19

Vždycky je hezčí, když se lidé najdou, než když se rozejdou. Nicméně obojí se děje dnes a denně. Váš příběh je krásně čtivý.

Elena Valeriánová 19.4.2015 21:54

Tak já vám ten konec příběhu prozradím. Kde je Klára netuším, Vojta nezahořkl, znovu se oženil a vypadá spokojeně. Jejich syn si dělal, co chtěl a nebylo to nic moc dobrého, snad se už srovnal. Už se moc nestýkáme, s Vojtou se rádi kdykoli potkáme. Jeho nová žena - asi nemá zájem.

Lidmila Nejedlá 19.4.2015 20:02

Hezký příběh životem napsaný.

Alena Tollarová 19.4.2015 13:32

Příběh ze života, který je mnohokrát pestrobarevnější, než bychom si třeba i sami přáli. Lidská psýcha je nevyzpytatelná a neptá se nás. Dokáže nám pěkně zavařit i proti naší vůli. A nenaděláte s tím nic ... vždycky někde zůstane kus smutku.

Marie Magdalena Klosová 19.4.2015 12:57

Krásně napsaný,avšak posmutnělý příběh.Ale - C´est la vie !

Hana Práglová 19.4.2015 11:16

Osudy lidí jsou nejrůznější.A člověk s rozhodnutím srdce většinou moc neudělá.Velice pěkný příběh jednoho z asi mnoha lidských nekonečných příběhů.

Vladka Steinová 19.4.2015 10:47

Mistrně popsaná křižovatka osudu.

Soňa Prachfeldová 19.4.2015 09:18

Krásné počtení, životní osudy jsou jaké jsou. A svým způsobem tohle se děje pořád, ať na samotě, nebo ve městě, vždy se ublíží někomu a často i sobě !

Hana Rypáčková 19.4.2015 09:12

Také jsem to četla se zatajeným dechem.Připomíná mi to povídku Želary /byla jsem z ní odvázaná /,.Jen to nesmí číst můj Francin- to by byla voda na jeho mlýn. Nechápe, že se mohu bavit s lidmi,které jsem v životě neviděla.Je to ze života a asi ne ojedinělý případ.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová