Anna - Maria

19. 4. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 20.4.2015 22:35

To se nám to čte, když píšete s tak hezkým, optimismus budícím, pohledem !

Michaela Přibová 20.4.2015 22:17

Děkuji vám všem za milé řádky. To se mi to píše, když se vám moje články líbí :))) Bohužel také souhlasím s paní Pivcovou, že jsme se nenaučili úspěšné lidi vnímat jako inspiraci, ale mnozí při pohledu na ně pocítí nejistotu, v horším případě závist a agresivitu. A přitom jakoby ti lidé měli jen na růžích ustláno a tu dřinu ostatní nevidí. Škoda.

Růžena Antlová 20.4.2015 17:40

pěkný příběh !

Alena Várošová 20.4.2015 14:58

Pěkný, lidský ,příběh,moc hezky se četl Určitě zaujal.

Libuše Křapová 19.4.2015 20:40

Jsou různé lidské typy, umíš je popsat , Michaelo, a hezky lidsky, jejich dobré vlastnosti i jejich chyby. :-))

Zuzana Pivcová 19.4.2015 20:01

Je škoda, že zkušenosti nás naučily, že na lidi, kteří mají víc peněz, často pohlížíme s nedůvěrou a někdo i se závistí. Zvlášť v zahraničí ale nabyde řada lidí majetku opravdu poctivou a pernou prací. S cizími turisty mám zkušenosti, že pokud nemají omezené finance, dovedou si své cesty opravdu užít. A vůbec ne nějak nabubřele a rozhazovačně, ale s patřičným optimismem a chutí žít.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová