Ilustrační foto: pixabay.com

Jak jsem si doplavala pro svatební střevíčky

27. 6. 2012

vzpomínky

Autor: Růžena Antlová

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Várošová 18.2.2016 20:16

Váš článek se mi líbil paní Růženko a vzpomínky ty Vám nikdo nevezme.5*

Eva Mužíková 18.2.2016 20:15

Růženko, Tvůj příběh vidím, jako bych tam byla. Nejvíce jsi mne dostala prohlášením, že zase poplaveš zpátky!!! Výraz " třeštiprdlo" a " třeštidlo" je mi známý a pasoval na Tebe - jak se říká: " Jako prdel na hrnec"....

Zuzana Pivcová 18.2.2016 20:07

No jasně, Růženko, tenhle článek si pamatuju od dřív, napsala jsem Ti tam, že jsi asi podobné třeštiprdlo jako já. :-)))

Lubomír Müller 18.2.2016 20:06

Moc hezké, upřímně laskavé a dodnes jistě životodárné. Minipovídka, kterou člověk vnimá při čtení jako film, obrazy, vůně a mladost rozšafná. Paní Růženo, moc hezké. Díky.

Marie Seitlová 18.2.2016 19:54

Růženko krásný příběh, jako z pohádky z dobrým koncem.

Jarmila Komberec Jakubcová 18.2.2016 19:34

za hezký článek 5 hvězdiček pro radost

Helenka Vambleki 18.2.2016 19:31

Růženko, jsem ráda, že jsem si tě zase mohla přečíst...a přidat i 5*

Jana Šenbergerová 18.2.2016 18:58

Jo, jo, kde je ten čas malin nezralých... Hezky jste společně začínali a určitě jste se nenudili, když nevěsta byla takové třeštidlo. Hlavně že jste to spolu zvládli a máte na co vzpomínat. Docela jsem se o vás, Růženko, bála, i když bylo jasné, že jste se neutopila. Já bych to nedala.

Vendula Jirásková 14.7.2012 19:53

Růženko nádherný příběh Vašeho života,který štastně dopadl.A to je mooooc dobře.

Dana Kolářová 28.6.2012 19:20

Růženko, moc hezky napsaná vzpomínka a těším se na další příběhy, které život přináší ať veselé či smutnější. Dana

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Co by tomu řekli lidi?

Když jsem byla malá, často jsem slýchala od maminky, babičky a dědy věty typu: „To nemůžeme udělat, tam nemůžeme jít, to si nemůžeš vzít na sebe… Co by tomu řekli lidi?“ Od táty ne; myslím, že neměl lidi moc rád.

Věra Ježková

Zápisník starého muže: Kuřácký vagón

Kdysi dávno jsem byl vyslán na služební cestu. Daleko, skoro na druhý konec republiky. V předstihu…

Zdeněk Folvarčný

Božka

Včera mi volala kamarádka a místo pozdravu mi řekla: Eli, zemřela nám Božka. Stojím u okna a mlčím.…

Elena Valeriánová

Zápisník starého muže: Jak to chápe dítě

Nastala nějaká příležitost k oslavě a sešlo se u nás více hostů. Jako domácí jsem se jich ujal a…

Zdeněk Folvarčný

Můj hřích mládí

Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého, ale přesto jsem si užívala života jako každý normální mladý člověk. Hříchy mládí se mne nějak moc netýkaly, náboženské hříchy už vůbec ne. Ale přece jen si něco vybavím, každý máme nějaké „něco“.

Renata Pospiechová