Májový pochod na Karlštejn

Přímo královská cesta! A jak svižně, Vando, píšeš, tak jistě i svižně chodíš. Přímo mě to láká si tuhle cestu dát také, třeba i sólo. Ostatně Karlštejn je hrdinou mé poslední knihy Bílá perla v černém srdci, i když zrovna to, co v knize popisuji, by se raději stát nemělo.... Obdivuji vás, že jste po 25 km ještě byli schopni vyšlápnout stoupání ku hradu. Poklona veliká a paráda reportáž! ♥

Vandi,zdravím a lehce závidím Tvou energii,která je nedostižná.pa mm

Dík Lidmilo, jak se cítíš? Zdálo se mi, že jsem Tě tady delší dobu neviděla. Vím, žebírko...no a co naše brusličky?

Tak to se jen tak nevidí, je hezké, že to přátelství tak dlouho trvá. Tak ať vám to všem ještě dlouho šlape!

Děvčata, děkuji! K nám se můžete přidat kdykoli...prostě pátek před 1.5. je hospůdka a sobota se jde...ani my si to již roky nepíšeme...prostě víme.....že ve stejnou dobu na stejném místě..:))

Vando, tomu říkám štěstí! Tak velká parta a tolik akcí během dlouhé doby od školy. Ujít 25 km už jsem dávno nezkoušela. Ale co by kamarádský člověk neudělal pro radost svoji i svých přátel, viď?! Já se nechávám pod Karlštejn dovézt - možná zauvažuji o změně. Buďme dlouho čilí a mladí.

Před lety jsem byla v Srbsku v hezkém penzionu na školení. Ve volných chvílích jsme chodili po okolí, navštívili jsme Karlštejn, svezli se i vláčkem. Je tam krásný kraj, ten Karel to ale uměl vybrat!

Vando,já smekám nejen nad Vašim elánem a krásně popsanou cestou na Karlštejn. Nikdy jsem tam nebyla,jen když ve vzpomínkách když jedu přes Prahu směr Františkovy Lázně.Pokud to vše organizujete Vy,tak to jste teda šikulka,obdivuji Vás a hlavně všechny Vaše bývalé spolužáky,že jste všichni tak čilí i když jak píšete,je ta cesta rok od roku namahavější.ASI JE TA TRASA ČÍM DÁL,TÍM DELŠÍ.....já bych to nedala.Nerada chodím pěšky,snad na kole. Moc se mi Váš přiblížený Karlštejn líbí a někdo to vždy musí zorganizovat,jinak by jste se nesešli.Moc pěkný výlet a každý rok to je skvělé.Fandím Vám i nadále.

Vando, važ si takové party. Ani nevíš, jak ráda bych - a nebudu jistě sama - do takové patřila. Zdaleka ne každému se takto zadaří udržet dlouhá léta takovou pospolitost.

Já pochoduji často od syna z Bubovic.To je kousek.Častěji k Jánu. Ale ne s partou spolužáků.