Ochutnali jste někdy artyčok? Znáte ho? Artyčok je vlastně bodlák. Mně ho poprvé uvařil a naservíroval manžel tady na ostrově Hvar. Jednou, když se vracel smutný z nočního rybolovu s prázdnou, i to se stane, natrhal po cestě pár artyčoků. A tak jsme k obědu místo ryb baštili bodláky.
Artyčoky rostou planě, nebo se pěstují. A jak vlastně artyčok chutná? Řekla bych, že je to něco lahodného mezi bramborem, kukuřicí, tuňákem a zakysanou smetanou..:) Je to delikatesa, které byste se bez ostatních příloh určitě nenajedli. Srdíčko artyčoku je velikosti ping pongového míčku. Artyčok je potřeba před každým vařením připravit – očistit a také předvařit. Syrový se prakticky nepoužívá. Cílem je dostat se k měkkému srdíčku. Malé plody, pověstné blahodárnými vlivy na lidský organismus, zejména na trávení, je možné jíst celé, včetně "okvětních" lístků a stopky.
Někdo srdíčko před vařením u větších syrových plodů okrajuje – to znamená, že odřezává tuhé listy. Ale je to škoda. Protože i po uvaření celého velkého plodu se artyčok rozvíjí jako růže a ožužlávají se spodní části listů – tam je stejná dobrota, jako je v srdíčku. Je jí tam ale jen malinko. Na fotografiích uvidíte, jak již uvařený artyčok rozvíjím na talíři. Artyčoky tedy celé povaříme v osolené vodě s pár stroužky česneku, tymiánem, plátky citronu a kapkou olivového oleje.
Římský spisovatel Plinius tvrdil, že artyčok je jediná zelenina na světě, které po jídle zbyde víc, než jí bylo na začátku.
My se vlastně jaksi „prožužláváme" až k srdci artyčoku.
Srdíčka jsou po uvaření připravena k použití. Mohou se jíst jen tak politá trochou olivového oleje. Mohou se restovat na oleji s trochou šalotky, česneku a kořenové zeleniny, podlévat drůbežím vývarem a dochucovat bylinkami. Dalším možnostem se meze nekladou.
Já jsem připravila artyčoky s boby, rajčaty, baklažány, cuketou, česnekem, solí a kayenským pepřem. Dochutila čerstvou bazalkou, tymiánem a rozmarýnem. Zalila olivovým olejem. Ty bílé kostičky je nakrájený Šmakoun. Šmakoun je bílkovinová hmota vyrobená z čistých vaječných bílků. Jedná se o český výrobek, který jsem si dovezla z Prahy. Ale o Šmakounovi třeba až příště.
Nyní vám přeji dobrou chuť k artyčokům!
