Kouzlo časů minulých:
Rodičem snadno a rychle

Kouzlo časů minulých:
Rodičem snadno a rychle

2. 7. 2015
Moji situaci v závěru studia na průmyslovce velmi dobře vystihuje slovenská odpověď na otázku, co je to láska. Zní: "Láska je jama, do ktorej padnú dvaja a vylezú traja." Nebyl jsem ani první, ani poslední. 
 
Co se majetku týče, bylo nás možno s partnerkou přirovnat ke kostelním myším a dát dohromady asi čtyři tisíce korun, nutných k uspořádání alespoň trochu důstojné svatby, nebylo jen tak. Ale podařilo se. Před vánocemi jsem nasbíral asi deset centů jmelí a prodal v ceně 4 Kč za kg. Hostů bylo na svatbě poskrovnu, jídla a pití dostatek, hudbu jsme nahradili zpěvem a myslím, že Moskvič zařídil převoz nevěsty a ženicha ke svatebnímu obřadu s plnou parádou. Pravda "nezatahovali" nás, jak bývalo v té době zvykem, a ani žádná namaškařená děva mně nestrkala do náruče umělé robě tvrdíc, že je to můj potomek z "vedlejšáku". Svatební noc jsme prožili v hotelu Moskva v Gottwaldově.

Bydleli jsme u manželčiných rodičů a já se snažil ze všech sil, abych si vysloužil ostruhy, a tak jsem řezal a štípal dřevo, nosil vodu od studny, trhal ovoce v zahradě a dělal vše, co jsem komu na očích viděl. Bývalá zemědělská usedlost, kde byla současně hospoda, byla po osmačtyřicátém znárodněna, tchánovu rodinu sice nevystěhovali, ale musela platit nájem a tchán mohl milostivě dělat hospodského.

Součástí usedlosti byla i stáj a do ní Státní statek nastěhoval dobytek, který krmila tchyně za mzdu, kterou se stydím vyslovit. Moje bohémské a kulturní aktivity vzaly skoro bezezbytku za své, přece jen jsem však musel dokončit rozdělanou akci. Na škole jsem dal dohromady taneční hodiny a jako hlavní organizátor jsem nemohl zmizet. Při poslední prodloužené jsem přespal ve své, stále ještě mně nakloněné vinárně, a když jsem přišel druhý den domů, sdělila mně tchýně, že se nám narodil kluk, bude se jmenovat Jaroslav a nikoliv Tomáš, jak jsme se s manželkou dohodli. "Tomáš? Takové jméno má skoro každý cikán. Jaroslav to bude a hotovo!" A byl.

Ještě dnes vidím tu proutěnou košatinu na čtyřech kolečkách a v ní v peřince, převázané povijanem, to malé drobátko, které má už dnes skoro šedesát. Co dál? Bylo mě dvaadvacet a po studiu mělo následovat co? Vojna. Jak se jí vyhnout a užívat aspoň trochu rodinného života a všeho, co s tím souvisí? Možnosti byly tři. Pokračovat ve studiu a přejít na vysokou školu, jít pracovat do dolů pod heslem "Já jsem horník a kdo je víc" nebo se hodit marod. A tak jsme se rozhodli, že zkusím první možnost a hned napoprvé se podařila.

Samozřejmě jsem chtěl jít studovat literaturu nebo novinařinu, reakce ředitele průmyslovky byla ovšem jednoznačná. "Vy jste se zbláznil, stát vynaložil finanční prostředky, aby z vás byl soustružník, posléze mistr ve fabrice a nakonec třeba konstruktér v kovovýrobě a vy chcete pláchnout k nějakým písálkům? To nemůže projít. Radil bych vám nechat si takové choutky jako koníčka a přihlásit se na vysokou školu, která je v oboru. Zrovna nyní otvírá Vysoká škola zemědělská v Praze novou fakultu, fakultu mechanizace, a to by vám pasovalo nejlíp. Na fakultě mám přítele docenta Wannera a tak se trochu přimluvím."

U zkoušek jsem prošel, i když z matematiky jsem byl úplně vedle. No řekněte, nedovedl jsem jinou formou přepsat x na -2.

Užil jsem si ještě prázdnin na brigádě v cihelně a pak už koncem září nastoupil na Vysokou školu zemědělskou, která byla v Dejvicích poblíž Kulaťáku a ubytoval se ve slavné koleji zvané Kolonka na konci letenské pláně, ze které zbyla pouze malá pamětní deska jako dík studentů, kteří zde prožili v prvorepublikovém "komfortu" část svého života.
Kouzlo časů minulých vzpomínky
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Hezké vzpomínky.Myslím, že takový mírný nedostatek je veliký tmel.Dělat z prdu kuličky mě bavilo a stále baví...
Zuzana Pivcová
Správný mladý muž. Myslím, že Vám toho hodně zůstalo až do dneška.
Květoslava HOUDKOVÁ
Když se měly moje děti na konci ZŠ rozhodnout, co dál, fungoval tzv. poradce (podle mne i jiných rodičů "člověk na zabití"). Ve městě vojenský útvar, nedaleko Spolana (chemička) - školní poradce by nejraději měl samé studenty Vojen..škol a Chemické průmyslovky = nejčastěji doporučoval. Syn byl - naštěstí - drobné postavy - tak jsem řekla panu poradci, že se mi nelíbí "prťaví vojáci". Dcerka si to vyřešila sama: "Pokud půjdu na chemic. průmyslovku, tak potom Spolana zmizí z mapy! " Z pana poradce je už vetchý důchodce, ale na jeho dřívější "aktivnost" nelze zapomenout ( pokud ho potkám, myslím na odplivnutí !)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.