Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
				příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
				konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
				vulgarismy.
			
		 
			
            
					
							Soňa Prachfeldová
						10.7.2015 08:54
						Ještě, že už dávno tomu. Ňěkdy nám to fakt život nandá, že i ty střípky štěstí  nějak někam zapadnou a proto střípky sebrat opatrně a složit a zase to půjde :-)
						
					 
					
							Eva Mužíková
						7.7.2015 23:41
						Hani, já naštěstí klaustrofobií netrpím, ale do tvých pocitů se dokáži vžít... také by mi v tom tunelu asi nebylo dobře...
						
					 
					
							Jana Šenbergerová
						7.7.2015 15:28
						Krátký, ale silný příběh s dlouhodobými následky. Jen doufám, že netrvá. Jsem přesvědčena o tom, že jak málo stačí ke krachu, tak málo může stačit k vzestupu, jen vědět, jak na to. Tím ani v nejmenším nechci uvedenou situaci zlehčovat. 
						
					 
					
							Zuzana Pivcová
						7.7.2015 13:57
						Život je šňůra za sebou navlékaných korálků, které k sobě patří, i když se třeba zdánlivě nehodí. Může to být štěstí, složené z miništěstíček, a naopak. A najednou se ocitáme někde, kde jsme nechtěli. Tebou vylíčenou situaci nikomu nepřeji, včetně sebe.
						
					 
					
							Alena Tollarová
						7.7.2015 13:27
						Zajímavé. Nemám sice klaustrofobii, ale netuším, jak by mi bylo v tunelu, odkud není úniku. Život opravdu píše romány. A stačí málo a člověk se nestačí divit ...