Jsme nerozluční kámoši už od základky. Odoláváme nástrahám vdavekchtivých slečen a užíváme si singlovku. Marek je vtipálek, vždy ho napadne ta největší kravina pod sluncem, a pak se můžeme uřehtat.
Dnes jsme šli takhle kolem obchodu s hadrama a jednu výlohu zrovna upravoval aranžér. Co čert nechtěl, asi mu něco pochybělo a musel pracoviště na pár minut opustit. Je vám jistě jasné, že této chviličky využil Marek, popadl jednu umělou děvčicu z výlohy a už jsme s ní pelášili po pěší zóně. Dost jsme vzbuzovali pozornost, protože dáma neudělala sama ani krok a vypadala jako hodně unavená.
Marek ji nastrčil do okýnka prodavači hamburgrů a začal vysokým hlasem: „Já bych chtěla hámburgéra, ale kvůli štíhlé linii prosím bez hóustičky a tu zéleninku taky všechnu nemusím, bude mi stačit jen ta drůbeží míchaninka třeba na lístečku salátku...“. Prodavač lest prokoukl a museli jsme zase utíkat.
Další rozruch jsme způsobili, když jsem „modelku“ přehodil přes zábradlí a držel ji za jednu nohu hlavou dolů. Jako jsem na ni křičel, ať to nedělá, že ji miluju, a volal jsem na Marka, ať mi s ní pomůže, že už ji neudržím. Lidi se samozřejmě zastavovali a nabízeli pomoc a pak jsme zase museli prchat z místa činu.
Doběhli jsme se slečnou k nákupnímu centru a Marka zase napadlo, že ji položíme v podzemních garážích pod auto. Naaranžoval ji tak, že z pod auta koukaly jen nohy. Pak začal pobíhat kolem auta a volat: „Nána jedna pitomá, kde se tu motala, já ji přejel!“ Důchodce v Oplu vytřeštil oči a strhl řízení na stranu, rozezněl se plechový zvuk. Zezadu do něj ještě narazila nějaká blondýna v Audině a opět práce pro autoklempíře. Začali se srocovat čumilové.
Na přijíždějící erzetu a hlídku policie jsme nečekali. Vyběhli jsme do patra, ve sportovní prodejně jsme koupili jinak barevná trička, na záchodě jsme si vyčesali vlasy vysoko nad čelo na blbečka a teď sedíme na ochozu, cucáme colu a posloucháme drbny od vedlejšího stolečku, které probírají to strašné neštěstí v podzemí.
