Soutěž Vtipnější vyhrává:
Jo, oblečení, to tě změní

To je zajímavé. Mně za reálného socialismu malý výběr konfekce vadil ze všeho nejméně. Ani potravin, jen občas problémy s obstaráním toaletního papíru.

Hrabárna to je něco ! Tam vydržím vždy hodně dlouho . V roce 1996 jsem byla OSVČ ve sběrně prádla a šatstva pro prádelnu a čistírnu a jako doplněk jsem tam měla jako první ve městě oblečení "z druhé ruky" strašně mě to bavilo !

Tuto sobotu a neděli je tu velký výprodej hadrů za hubičku... to si zaštrachám. Také jsem se Hani v Tvém vtipném povídání našla...

Bezva článek, vím, co to je, když se nedostává peněz a to nejen na parádu. Měla jsem to obdobně. Mám dotaz: fotka k článku je přiřazena redakcí? Děkuji.

Hanko, pobavila jsem se s tvým šatníkem. Dobré téma.Dnes je hrabárna na každém rohu. Ale ta první možnost si něco vyhledat...Taky jsem si v Itálii vyhrabala košilové šaty -úplně se mi rozpadly, jak jsem je užila...

Také jsem chodila do kurzu šití, leccos dokázala spíchnout. Občas si ušiji i nyní, střihy z časopisů by mi stejně nesedly. Tak jsem si je udělala z oblečení, které se mi už nelíbilo. Např. jsem rozpárala dlouhé kalhoty a 1x přední, 1x zadní nohavice = střih na nové. Stejně tak sukně, vesta, halenka - díly = střihy pro ušití nových - jistota, že sednou. Trička apod. si najdu v Sekáči (nové, hezké, ještě hodné obdivu - jsou z ciziny, ovšem proti "butikům" mnohem levnější).

Situace na trhu za totality, kdy konfekce byla nenositelná, mě přiměla, že jsem si začala šít sama, i když jsem nebyla vyučená švadlena. Něco jsem pochytila od tchýně a hlavně z Burdy. Kvůli té jsem se naučila docela slušně rozumět textu návodu, že nakonec jsem šila a pletla lépe z německého originálu než z české příručky. Chodila jsem i na několik kurzů pro" šičky-samoučky". kde jsem se naučila vsadit bezchybně rukávy nebo límec. Nakonec jsem šila pro sebe i obě mé dcery. Té starší jsem ušila i svatební šaty, svoje plesové jsem šila každou sezónu nové. Dnes bych na šití měla mnohem více času, ale nevidím na to a mám už nešikovné ruce, mám artrózu. Taky kdo by se dnes s něčím šil, když si koupí hadříky hotové za cenu nižší než je látka. Ale zpracování té ceně také odpovídá. Já byla zvyklá vše dobře začistit, kdežto dnes i z trička z butyku čouhají volné nítě.

Tenhle mindrák jsem měla taky a dost dlouho. V dětství jsem dědila po sestře a na průmce jsem si připadala jak chudá příbuzná. Zlepšení nastalo, když jsem se naučila plést a šít a pak vydělávat. Mám největší skříň v rodině. Hromadění mě trochu přešlo teprve v důchodu. Jinak moc hezky napsané.

To jsi celá Ty, Haničko, máš výbornou vyprávěcí schopnost a Tvůj humor je osobitý, jak nešetříš ani sebe. Já vím, je to lepší než pofňukávat. :-))

Ze života Janičko. Já píšu všechno většinou ze života a jenom s malou nadsázkou.