FOTO: Jan Raška

Moje malá úchylka aneb Z okna hleď!

26. 9. 2015

bydlení fotografování glosa zábava

Autor: Jan Raška

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 26.9.2015 13:37

Nádherné vyznání .... Moc Vám rozumím, sama touto " úchylkou" také trpím. Dokáži si z těchto pohledů brát tolik pozitivního, že mám až kolikrát pochyby, zda jsem normální. Mám velkou výhodu, že bydlím v sedmém patře a z balkonu vidím na celý nádherný hřeben Ještědu a okolní kopce. / Hanka a Jitka s Radkem viděli a žasli/... Když skloním trochu hlavu, několikrát za den mám možnost vidět mezi stromy projíždějící vlak, což je zvláště večer, když jsou jeho okýnka osvětlená velmi hezký zážitek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Tohle všechno se vážně děje?

Pamětníci vědí, že zde občas zveřejňuji články s fotkami bizarních míst, nápisů a věcí. Naposledy to ale bylo už dávno, je čas pauzu napravit, a tak si prohlédněte tyto výtvory lidského ducha nebo i přírody.

Oldřich Čepelka

Litomyšl, lázně ducha, paráda, noblesa a nekonečná řada úsměvů

V Litomyšli nepramení léčebný pramen ani netryská blahodárné vřídlo, ale pro lázně ducha to neni podmínkou. Jako terapie je předepsán úsměv, dobrá nálada a veselá zábava, což nestojí ani kačku. Ani na vstupní prohlídku nemusíte.

Jaromír Šiša

Rituály

Tak jsem se po čase opět podíval na moudrý web, co nám všechno říká o pojmu „rituál“. Našel jsem…

Jan Zelenka

O tom, jak mi Němci sebrali barák po Němcích

Za komančů k nám do bývalých Sudet občas přijeli, omrkli, vyfotili barák a zase odjeli. Pak se doba otočila a brzy po sametovce před domem zastavilo auto s imperialistickou SPZ. Vystoupil obtloustlý muž, nevzhledná žena, dlouze a nekompromisně zazvonili a vecpali se dovnitř.

Jaromír Šiša