Eva Balúchová
15.10.2015 08:45
Jani,takovému koníčku jsem neholdovala ani bych ho nezvládla když jsem byla mladá.Jsem ráda nohama na pevné zemi.
Ty máš můj obdiv nejen kvůli výkonům v lezení,ale hlavně jak si umíš užívat života.
Hana Práglová
14.10.2015 23:07
Velice hezké a zajímavé počteníčko.Díky.
Miroslav Štorch
14.10.2015 20:59
Moc hezky napsaný článek i krásné fotografie. Do Solnohradska také rádi jezdíme a pár výstupů po lany zajištěných cestách jsme se synem také nedávno absolvovali. Moje manželka má problémy s chůzí, a tak nás pozorovala na Dachsteinu z restaurace u lanovky jen dalekohledem. My jsme lezli sice bez sedáku a přilby, což je někdy riziko, ale zvládli jsme výstup z ledovce až na vrchol Dachsteinu. Vedle nás rakouští domorodci lezli s dětmi kolem 10-ti let, které ale byly jištěné lanem. To by naše české matky asi těžko povolily takovou vysokohorskou turistiku :-) Konkurence mnoha penzionů tlačí ceny ubytování dolů a dá se tam vyspat i za 10 euro. Jedna Češka tam má penzion, kde i obsluha v jídelně mluví výborně česky - brigádníci studenti z Čech.
VANDA Blaškovič
14.10.2015 20:22
Jéééžišmarjááá....Tys mě rozesmála ,Bertice! Normálně mně bolí bránice! Tys fakt čertice! Já jsem to také tak četla....:)) a víš, že by se šiklo takový autíčko! To moje už budu muset stejně vyměnit. Bože, to by ale některá individua nepřežila....))))) tak to zvolím raději jinou vášeň...:))) souhlasíš?
Eva Mužíková
14.10.2015 20:11
Také jsem nejdříve četla " ferrari" a říkám si ... Vanda je v Praze a má nové auto... :)))no. co není, může být....
Marie Magdalena Klosová
14.10.2015 19:03
Jani,jsi super!Nejdříve jsem četla"ferrari" a celkem snadno jsem si Tě představila za volantem nějakého skvělého sporťáku ohnivé barvy na závodní dráze.Pak mi sklaplo,poněvadž "ferraty" mi nenapovědělo nic,i když "fer" je francouzsky železo.Teď už to díky Tvému báječnému vyprávění o ještě báječnějších zážitcích vím,a nezávidím,jen obdivuji.Přeji další vzrušující zážitky.pa mm
Dagmar Bartušková
14.10.2015 15:18
Jste odvážná žena. Horolezectví nefandím, i když moji mladí tomuto sportu též holdují. Syn vystoupal na Mont Blanc, Kilimandžáro, Aconcaquu aj. Jakmile u nich vidím připravené helmy, lana, apod, tak za nic nestojím.
Jana Šenbergerová
14.10.2015 14:49
Dosáhnout jakéhokoliv vrcholu je úžasné. A když je k tomu potřeba překonat omezení, která nám do cesty staví strach, pak o to více. Ráda jsem lezla kamkoliv, ale kolmé skály, potápění a lezení do jeskyní po břiše jsem nemusela ani zamlada. Hezky si ten adrenalin užívejte. Mně stačí pohled na krásné fotky lezců. :-)
Eva Mužíková
14.10.2015 14:12
Jani, toto ! krásné šílenství" jsem trochu provozovala, ale to mi bylo krásných dvacet let. Tudíž vím co to obnáší, smekám před Vámi, jste opravdu obdivuhodná...
Alena Várošová
14.10.2015 12:23
Krásně popsaný příběh.To musí být nádhera dívat se z výšek.Ale to chce odvahu,trénink , v sobě adrenalin a nepřemýšlet co se může stát.Jste šikovná paní Jano.
Můj vnuk taky leze sklály a jsem z toho na mrtvici.
Načíst starší příspěvky