Křižovatka loučení

Hladíš mi ramena a říkáš krásná slova,
i když vše není o lásce,
já slyšet chci je znova.

Tvůj hlas podoben vodopádu,
nad sebou už ztrácím vládu,
tvůj dech mi po vermutu voní,
stříbrné zvonky v uších mi zvoní.

Usmíváme se, však slzy z očí kanou,
neříkáme si sbohem, ale jen na shledanou....
Odcházíš, ač bych tak ráda s tebou,
odcházím, mé cesty opačně tu vedou.

Poslední polibek, poslední objetí,
nikdo se nesnaží zadržet dojetí.
Já věřím v tebe, ty věříš ve mě,
až znovu se potkáme,ať ustrne se země....