Dopravní hrůza za bílého dne: teror v pražském metru

27. 11. 2015

Hodnocení:

(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Šimková 28.11.2015 10:21

Články pana Miloše mě opravdu baví a tento cynický humor se mi líbí.

Dagmar Bartušková 27.11.2015 19:57

Miloši, jak jinak. Ivano, u mě ta představivost u Milošova článků též pracuje na plně obrátky.:)))

Hana Rypáčková 27.11.2015 16:23

Co z toho plyne ? Hlavně se nedostat do stejného dopravního prostředku s panem Nekvasilem. Pak je všechno možné.

Hana Čadová 27.11.2015 16:14

V MHD cestující zažijí věcí a událostí. Někdy lituji řidiče, když na konečné musí "neandrtálce" vyhodit z vozu! Ani jsem nevěděla, že stanice metra Muzeum je přejmenována "Pod Ocasem". To je moje oblíbené místo když jdu na rande!

Lidmila Nejedlá 27.11.2015 15:43

Věřím, protože znám. Třeba cestující mladíci s toluenem...

Hana Šimková 27.11.2015 15:34

Já si myslím, že to nic nezvyklého a nemožného není. Zažila jsem v metru horší věci.A Jarmilko nejsem člověk negativní.Ano negativní lidé jsou nesnesitelní. Také jsem měla takového přítele.

Jarmila Komberec Jakubcová 27.11.2015 15:03

pane Nekvasil - víte ono vždy záleží na úhlu pohledu.Někdo hledá negativa a nevidí okolo sebe nic než černo. Já když přijedu do Chorvatka vidím krásné moře, báječné pláže a jsem šťasná že svítí slunce.Když jsem před rokem vzala k moři svého druhého manžela viděl jen nedopalky, slunce moc álilo, moře bylo studené, jídlo nechutné a tak bych mohla vyjmenovat mnoho věcí.Negativní lidé vidí jen špatné věci, ty hezké nevnímají.A s manželem jsem se šťastně rozvedla.

Miloš Nekvasil 27.11.2015 14:43

Paní Jakubcová a Houdková, není pravda co mi tvrdíte! Před málo lety jsem jel náhodně plzeňskou ranní tramvají. Přistoupili revizoři a chytili černého pasažéra. Vznikla taková štěkanice, kterou ani v Praze nezažíváme, ani neumíme! Padaly rozvité věty se šťavnatými nadávkami. Palné ani bodné zbraně ale nebyly skutečně použity. Miloš Nekvasil

Květoslava HOUDKOVÁ 27.11.2015 14:12

Jarmilko, to není tím, že v Plzni nemáte metro - hlavně tam asoi nemáte Nekvasila!

Jarmila Komberec Jakubcová 27.11.2015 13:54

Přestože jen venkovanka ze z Plzně, jezdím často na Zličín, kde nasednu na metro a dál cestuji MHD. Bohužel nikdy nemám to "štěstí" si užít tolik dobrodružství co vy pane Nekvasil.Ani když jsem v Praze 5let studovala. Asi mám "smůlu" na slušné cestující.U nás na venkově v Plzni se také v MHD neděje nic mimořádného, asi to bude tím, že nemáme metro.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha