V centru Prahy byla nově otevřena výstava o tomto trendu. Kubismus byl významný sloh byl v době mocnářství, první republiky, meziválečném období, skoro až do 60. let minulého století. Právě Češi v něm nejvíce vynikali, v rámci tehdejší celé Evropy. Kubismus se s časem vyvíjel, k jeho ostrým liniím a šikmým plochám přidal trochu oblejších ploch, i drobné ozdůbky.
Vypravil jsem se tam, do domu U Černé Matky Boží hned první otevírací den. Vstupné bylo dnes výhodné – zadarmo. Byl jsem mezi návštěvníky téměř nezletilý (je mi teprve 70), ostatní hosté byli kolem devadesáti, možná ještě pamětníci této éry. Výstavní plochy byly ve dvou patrech. Byly promítány některé výkresy nepřijatých a nerealizovaných staveb. Vystaveny tu byly kubistické obrazy, plakáty, nábytek a sochy. Některé budovy z této epochy jsou v Praze, jiné i mimo ni.
Na historika kubismu V. V. Štecha si ještě pamatuji. Viděl jsem ho v černobílé televizi, byl už ve velmi požehnaném věku. Na kameru v parku mluvil o kubismu velmi ušlechtile a zaujatě. Poblíž něj si hlasitě hrály děti, ty ho moc vyrušovaly. Otočil se k nim a jenom "lidově" jim po česku vynadal - do parchantů. Pak se stočil zpět na kameru a pokračoval v ušlechtilém hovoru o ctnostech kubismu. Televize to celé odvysílala, včetně jeho nadávek. Bylo to druhý den, po celé Praze, velmi diskutované "profesorské" vyjadřování.
A jaký mám z téhle výstavy dojem? Ne moc povznášející. Nábytek byl na mě moc špičatý a hranatý, obrazy ne jako od Renoira, kovovou sochu Poprsí jsem nepochopil ani při pohledu zezadu. Asi nemám mozkové závity pro tohle umění.
Nakonec jsem rád, že už skončilo. Zůstanu jako milovník dřívější klasiky.
