Povánoční dozvuky

moc hezky napsané. Čtu to z úsměvem.

Lydie, moc jsem se pobavila.

Čtu si to znovu a pořád se bavím.

Když se daří,tak se daří...byla " klika ",že se nikomu nic nestalo.Takové podivnosti napíše jen život...

Lidmilo, tvoje články si vždycky ráda přečtu. Jsou moc vtipné a hlavně ze života. Jako občas u nás doma.

Lidmilo, to je hezký článeček..:) Mně evokoval příhodu, kdy jedni manželé jeli s malým synem spolu autem, žena řídila a nabourala. Na můj dotaz, druhý den, jak maminka zareagovala po nabourání mi jejich syn odpověděl: Tatínek něco mamince řekl a ta mu dala facku...:)) ..:))

Lidmilko,hezky napsané a něco mi to připomíná.Když byla dcerka dítě školou povinné,také ji Ježíšek nadělil takovou dětskou pračku.Právali jsme v ní její malé ponožky.A teď k tomu svádění viny z jednoho na druhého.Dcerka byla malá.Hlídal ji manžel s babičkou.Na studeném sporáku stál vařič s horkým čajem.Já si odskočila ke kamarádce ,podívat se na nový šicí stroj.Dcerka,všetečka popotáhla za šňůru od vařiče a strhla konvici s horkým čajem na sebe.Na štěstí jen na nožky,kde má jizvy dodnes.Samozřejmě jsem za to mohla já.I když jsem nebyla doma.A já zase spustila na ty dva,že ji neuhlídali.

Tvůj humor má stejný šmrnc, jako Ty, Lidko. A pak, že se problémy samy nevyřeší! :)

Pěkně popsaný příběh s dobrým koncem.

Lidmilko,pookřála jsem Tvým milým a veselým,avšak i poučným příběhem.Vzpomněla jsem si také na pračku,kterou jsem ale obdržela já asi šestiletá.Nebýt Tvého příběhu,upadla by navždy v zapomnění.Myslím,že moji,a nejen moji, vnoučci by potřebovali víc dědečků s těžkými kabáty a míň babiček,tetiček,kamarádeček a jiných darovacích lidiček .Mají tolik hraček,že jim je rodiče na čas část schovávají,aby je pak dětičky "znovu objevili".mm