Můj seniorský život: A jede se dál!

A je tady další zajímavý příběh, který je důkazem toho, že seniorský věk nebrání člověku v jeho aktivitách. No a když se zadaří, dojde i na ten taneček.

Oprava: s radostí

Hanko, vůbec se vám nedivím, že se vám to stalo. Měla jsem podobný problém, ne z dětí, ale z klientů a svých nadřízených. Naštěstí jsem byla v invalidním důchodu, takže jsem ty dveře za sebou s radostá zavřela. A s tím přítelem jste udělala moc dobře. Člověk, který se stydí za to, že je jeho přítelkyně v důchodu, je trouba (mírně řečeno). Stárnutí je jediná spravedlnost na světě a i on bude starý. Přeji vám hodně štěstí a životní energie.

A jedeme dál, kdo chcíli stál, už stojí opodál!

Neusuzuji podle sebe, ale mám některé kolegyně, které také nejsou především babičky. Své vnuky vidí rády, ale nárazově, jinak se víc věnují svým aktivitám s přáteli. To je tak individuální, že v sobě ani nenacházím dost odvahy se k tomu nějak vyslovovat ze své atypické pozice.

Také jste prožila pestrý život, tak jen tak dál :-)

Hani, plně ti rozumím.Stejně jako ty,tak i já jsem byla učitelkou v MŠ.Stejně jako ty tak i já jsem skončila zocela nečekaně-Ale ne proto,že bych nemohla děti.Ty do dneška hrozně miluji.Ale ve třídě jsem upadla na mokré podlaze a způsobila si těžký úraz nohy,kerý mi nedovoloval u dětí pracovat. I když názor posudkového lékaře byl zcela jiný.Ovšem jak píšeš---Jede se dál l!!!

Mě se moc líbí ta upřímnost, nechybí humor i trochu stesku, to vše přece je život. Každé naše prožití a současné prožívání je si tak podobné a přece originální. Tak si Hanko užívejte , co ještě život nabídne a bude toho jistě dost, hlavně toho lepšího !

Hani, já jsem některé koníčky nepopsala. Zdále se mi to moc dlouhé.Dělala jsem toho hodně, nenudila jsem se , ale ani dnes se nenudím.Také hodně čtu a fotografuji. Vnuk mě pozval na maturitní ples . Těším se i když už asi neskočím.Ovšem už dělám věci opravdu přiměřené věku. Ale stará se necítím, jen jsem k sobě chápavější.

Hanko, váš příspěvek dává tušit, že se máme na co těšit. Naštěstí jsme každý jiný a tomu odpovídají i naše životní cesty a "důchodové" činy. Hezky jsem si početla, také jsem se zasmála, i když jiná důchodkyně by tu možná plakala. Neměla jsem v úmyslu vymýšlet si rýmy, slova mě však zradila, mají ráda šprýmy. :-)