Ilustrační foto: pixabay.com

Lehni si do brázdy, ty vosy tě přeletí!

7. 7. 2016

Můj příběh

Autor: Růžena Antlová

Hodnocení:

(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zdenka Jírová 8.7.2016 00:29

No, věřím, že pro Vás to velká legrace nebyla.

Alena Tollarová 7.7.2016 22:09

To byla doba, o které se nám dneska ani nezdá. Představuji si tu situaci a chce se mi smát, jenže tenkrát skutečnost určitě k smíchu nebyla.

Hana Práglová 7.7.2016 21:46

Růženko,jsem ráda,že po dlouhé době opět vidím tvé jméno!!!Co je s tebou???Ozývej se!!!Zážitků a překrásných zajímavých příběhů máš moc....tak se o ně poděl ..,:)

Jitka Prušová 7.7.2016 21:09

to jste mne rozesmála, úplně jsem to viděla, jak prcháte přes pole s holou zádí! Kdysi na mne při podobným přidřepnutí skočilo klíště a zakouslo se, kam si člověk nevidí- než jsem ho objevila bylo nacucaný jak borůvka- brrrr. Ale s tou vaší nehodou se to nedá srovnat. Moc pěkný!

Jana Šenbergerová 7.7.2016 20:49

Dobře se to četlo, ale zažít bych to nechtěla. :-)

Hana Šimková 7.7.2016 17:01

Moc hezký a hezky podaný příběh Růženko.

Hana Šimková 7.7.2016 17:01

Moc hezký a hezky podaný příběh Růženko.

Hana Šimková 7.7.2016 17:01

Moc hezký a hezky podaný příběh Růženko.

Marie Seitlová 7.7.2016 13:33

Růženko moc vtipné a pěkné

Růžena Antlová 29.7.2012 16:41

Vendulo když si na to vzpomenu tak i po tolika letech mě bolí ..sedinka.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová