Postřehy z jednoho obyčejného dne ze života seniorů

Všem děkuji znovu za komentáře.Vím,že jsem Ti Svatuš pár odstavců taky poslala.Líbilo se mi to,proto jsem jen doplnila některé odstavce svými slovy.Já se dívám na svět s nadhledem,jsem stále pozitivně naladěna a ledacos mě nemůže rozházet.Ráda komunikuji s lidmi i když třeba nemají dobrou náladu a takových škarohlídů je taky dost.Jsem veselá a mám ráda život.Hezký večer.

Mám pocit, že starší lidé jsou k sobě ohleduplnější, mládí k tomu dozraje, má starosti samo se sebou. Když se stane neštěstí, jsou lidé solidární , jak bylo řečeno vše je v lidech. Není dobré se uzavírat v sobě, ale dokázat navázat kontakty s lidmi okolo, moc to v životě jednotlivce znamená.

Dobrý večer všem. My tři ségry jsme vyrůstaly v lásce s mamkou a tátou. Synové vyrůstali v lásce na chalupě, doma, na horách, na vodě, na kole, při studiu, v zahraničí.... Mají dávno svoje rodiny a s láskou vychovávají děti. Máme spoustu celoživotních přátel. Jsem šťastná, ale tentokrát s Tebou, Aleno, nesouhlasím. Možná, že žiju v jiném světě, možná....já nepociťuji lhostejnost. Náš svět je přátelský a pozitivní. I když určitě ne bez problémů. Ale řeší se a každý ví, že je zodpovědný za svoje chování. Každá akce má svojí reakci. Takže, krásné sny, přátelé!

Nehodnotím to, ale jen jsem četla z mailu stejné věty.Spíš překvapení. Inspirace , to beru.

Hanko,není to opsané,ani zkopírované.Přizpůsobila jsem si tento imail svými slovy a dosadila svými příhodami,svým prodavačem,svými lidmi naši sousedkou.Však se podívej,že to opsané není.Posloužilo mi to jako předloha.To přiouštím.A to je tak zlé i ostatní čerpají určité věci z tisku,knih a zbytek si dopíší podle sebe.

Aleno, dostala jsem před chvíli mail od známé a zůstala jsem jako opařená. Tvé příhody z tramvaje, maminka s dítětem, od lékaře, správcová, v obchodě a operátor, děti u počítače...Jmenuje se to Ztratili jsme se a je to přání do nového roku, abychom se zase našli...Nerozumím tomu.Prý to chodí od vánoc na mailech???

Moc hezký článek. Je fakt, že doktor se na Vás ani nekoukne. To se mi stalo včera v Opavě na plicním. Napíše léky a na shledanou. Žádná komunikace.

Děkuji všem za milé diskusní příspěvky.Myslím,že v dnešní uspěchané době,máme každý svých starostí dost.Negaticní energie na nás číhá na každém kroku o obklopuje nás ze všech stran.Invaze migrantů,zaprodanost politiků,špatná ekomomika,nervozita každodenní všednosti.Že by se z nás nějak vytratila radost? Radost z toho,že jsme zdraví my i naše rodina,přátelé,kamarádi.Máme radost z přátelství lidí poznaných na íčku,těšíme se na jejich články,básně,příspěvky,kde se zapojuje čím dál víc lidí. Setkávání íčkařů to dokazuje a že snad nás má někdo rád.

Tleskám Aleno, máš náramný postřeh. Tak to často je....Je třeba tomu vzdorovat.

To je "životní článek", moc dobře jste to vystihla. Já se pamatuji, jak jsem u babičky navečer sedávala s ní na prahu chalupy, lidé chodili okolo a každý se zastavil, tak jsme za chvíli věděli o všem, co se ve městečku událo. Dnes neznám ani lidi z domu, jen když mne někdo pozdraví, tuším, že sem patří.