Procházka s koňmi

Zajímavý pohled na život s koňmi.

Naďo, moc hezké. Na koni jsem jezdila ještě v 50ti letech. Na nějakého mírného koníka bych si troufla i dnes. Mám ta vznešená zvířata ráda.

Moc děkuji všem za hezké příspěvky.

Koně mám moc ráda a rodina mého syna je s nimi hodně spojená. Syn i snacha s nimi pracují a mají své 2 koně. Jezdí je snacha a vnučka. Neděli jsem také trávila s vnučkou u koní. Na mém profilu mám také pár fotek koní.

Po koních jsem vždycky toužila.Splnila jsem si sen ve svých 48 letech a pak jsme s mužem jezdili celých 10 let.Nádhera!Když jsem pak toho ze strachu z pádu nechala,dlouho se mi stýskalo po bezprostřední blízkosti toho nádherného zvířete.Koně miluji,ale už jen z povzdálí.mm

Koně jsou nádherní, jezdila jsem asi 2 roky, ale neměla jsem správnou koňáckou postavu a navíc jsem začínala pozdě a byla jsem nejistá. Nejraději jsem na jízdárně pomáhala s úklidem, krmením a péčí o koně, kteří se vrátili z vyjížďky. Od té doby, co jsem začala jezdit, už jsem nechtěla vidět Velkou pardubickou. Aha, Naďo, babička z Ukrajiny, máte díky ní své jméno? Dodatečně odpovídám na dotaz na chatu, že sestra má (a s ní i já) téměř 18letou kočku Naděnku. Ale o tom snad někde jinde.

Přiznávám, že jsem na koni seděla jednou v životě půl hodiny a už nikdy víc.

Naďo, zdravím. To jsou nádherné fotky. Díky.

Moc hezká procházka a koně jsou krásná zvířata...Kdo by je neměl rád! Vnuk jezdí, stará se o ně, svého nemá, ale chtěl by žít na Šumavě , pracovat si se dřevem a chovat koně. Kdo ví... Když je kůň pomalý a neplaší se , tak si na něj taky sednu a jedu loukou... V lese mi vadí , jak si ukusuje a škube jehličnaté větvičky...

Koně se mi moc líbí, nebojím se jich, ale mám před nimi samozřejmě respekt. Krásný článek Nadi a nádherné fotky...děkuji. :-)